Bzovík, (Slovenské hrady)

Autor: Wolfram <(at)>, Téma: Architektura, Zdroj: ABC kulturních památek Československa, Panorama, Praha 1985<, Vydáno dne: 23. 08. 2000



Nedaleko slovenského městečka Krupina, jižně od Zvolena, stojí v polích u stejnojmenné obce hrad Bzovík. Jeho hradby působí už zdálky na zříceninu nezvykle mohutným, kompaktním dojmem. Na první pohled nedobytná pevnost čtvercového půdorysu, kterou kromě vysokých zdí se střílnami bránily také čtyři mohutné rohové bašty s možností flankování a vodní příkop, byla úspěšně dobývána tak často, že je s podivem, kolik se z ní dodnes dochovalo. První zmínky o Bzovíku pocházejí někdy z let 1130-1135, kdy Lampert (Lambert) z rodu Hunt-Poznanů zde založil původně cisterciácké opatství, kde se ale záhy usadili premonstráti z moravského Hradiště. Klášter byl obdařen rozsáhlými statky a na jeho provoz musela přispívat i nedaleká Krupina, což zavdalo podnět k vleklému sporu. Prestiž mnichů stoupla po jeho povýšení na probošství.

Bzovík, celkový pohled
Bzovík, celkový pohled

Bohatství ani nový status neochránily premonstráty od konfliktu s Krupinou, který roku 1351 vyvrcholil vraždou bzovíckého probošta Michala a jeho dvou služebníků jakýmsi Levkosem Dobrakuťajem. Konflikt mezi klášterem a městem se podařilo urovnat až roku 1431. To ale na obzoru už byli další protivníci. Nejprve probošství vylenil jagerský (maď. Eger) biskup Šimon Rozgoňa a 1433 ho obsadili husité. O deset let později opět vzplanul spor s Krupinou. Klášter nejprve 1444 dobyli krupinští velitelé Ladislav a Bertok Palástyové O dva roky později je následoval další s krupinských hejtman Jiří Gyulafy.

V 16. století se Bzovík stal obětí dvojvládí, kdy o moc v Uhrách bojoval Jan Zápolský s Ferdinandem I. Roku 1530 klášter dobyl člen významného uherského rodu a stoupenec Ferdinanda Habsburského Zikmund Balaša (Balassa) se svými hajduky. Jeho vojáci značnou část mnichů vyvraždili a ti, kteří přežili, uprchli do benediktinského kláštera v Hronském sv. Benediktu. Jeho přínos pro klášter nebyl ale pouze negativní, protože právě on ho změnil v mohutnou pevnost. Mimochodem přestavby církevních objektů ve fortifikace nebyly na Slovensku ničím ojedinělým -viz. např. městský hrad v Banské Bystrici nebo v Banské Štiavnici. Ani vysoké hradby ale nezabránily, aby pevnost dobyl Zikmundův bratr Melichar, který stál na straně Jana Zápolského. Karta se však ještě jednou obrátila a Melichara vyhnala vojska Ferdinanda I., který na Bzovík opět dosadil Zikmunda.

Ten si majetek dlouho neponechal a odkázal ho své manželce Barboře Fanchyové, která ho 1562 postoupila svému příbuznému Jiřímu Denaj-Fanchymu. I když na majetek stále měli nárok premonstráti, hrad zůstal v rodovém držením. Posledním majitelem z dynastie Fanchy byl Gašpar, který konvertoval ke katolicismu a stal se knězem. Po něm majetek zdědilo ostřihomské arcibiskupství.

Naprostá zkáza hrozila pevnosti 1678, kdy klášter dobyl jeden z vůdců Th|k|lyovského povstání Imrich Balaša. Kromě toho, že nechal popravit hradního správce Štefana Moru a soudce, pevnost také vyraboval a vypálil. Ostřihomský arcibiskup Jiří Szelepcsenyi al Bzovík za velkých nákladů nechal opravit. S ustupujícím tureckým nebezpečím ale i Bzovík ztrácel na významu, takže se změnil v usedlost, kde byla ubytována čeleď, a chátral.

Ještě na fotografiích z 20. let tohoto století ale je vidět, že hlavní obranná (dříve zřejmě kostelní) věž stála a byla dokonce zastřešena. Zachovale na nich vypadá i zbytek hradního jádra. Co, nedokázaly zničit v minulosti opakované nájezdy, podařilo se smést z povrchu 2. světové válce. Dnes uprostřed areálu je vidět jen torzo hradního jádra a náznaky základů. Místní nadšenci opravili hradby a bašty dostaly dokonce nové střechy. Díky novým schodištím jsou všechny přístupné, takže návštěvník si z blízka může prohlédnout dělové střílny a u nás nezcela obvyklé smolné nosy. Snahy o rekonstrukci jsou patrné i uvnitř pevnosti. Jinou otázkou však je, nakolik lze opravy považovat za zdařilé. Neznámí fandové namísto tradičního dřeva a kamene požívali výhradně beton, kterým nešetřili. V jedné z bašt jsou uvnitř cihlové příčky a interiér připomíná spíše bytovku.

Na Bzovík se poměrně snadno dostanete například ze Zvolena, odkud jede do Krupiny v docela přijatelných intervalech vlak i autobus. Z Krupiny si pak můžete vybrat - buď půjdete asi hodinku pěšky do pozvolného ale táhlého kopce, nebo přesednete na autobus, který staví hned u vlakového nádraží. Přímo ve vesnici pak už hrad nelze nenajít. Areál je zabezpečen železnou brankou, která při mé návštěvě byla naštěstí otevřená, takže odpadlo nedůstojné lezení po mřížích. Prohlídka se dá zvládnout asi za hodinu. Pokud vám při přesedání v Krupině zbude chvíle času, prohlédněte si i tohle městečko. Nebylo toho moc, co by mě přímo nadchlo, ale opevněný kostel Narození P. Marie z 1. poloviny 13. století se vyplatí vidět.

Bzovík, jedna ze 4 bašt
Bzovík, jedna ze 4 bašt

Bzovík, jedna ze 4 bašt, pohled z nádvoří
Bzovík, jedna ze 4 bašt, pohled z nádvoří

Bzovík, ojedinělá zachovalá stavba na nádvoří
Bzovík, ojedinělá zachovalá stavba na nádvoří