Kresčak bez překvapení, recenze

Autor: Wolfram <(at)>, Téma: Recenze, Vydáno dne: 11. 01. 2001



Knihy z edice Bojiště českých dějin vydávané nakladatelstvím Paseka mají obsahem i formou asi nejblíže k populárně-vědeckým monografiím z oblasti dějin vojenství vydávaným na Západě a v posledních několika letech také třeba v Polsku nebo v Rusku. Nejinak je tomu u zatím posledního dílu Kresčak, jehož autorem je šéfredaktor časopisu Dějiny a současnost Jan Urban.

V auditoriích na Internetu informace o jejím vydání vzbudily okamžitě zájem a posléze i poměrně živou diskusi. Smrt Jana Lucemburského ve slavné bitvě je natolik atraktivní a obecně známé téma, že o kritiky nebyla nouze. Zklamání určitě zažili všichni, kdo očekávali, že všech 86 stránek bude věnováno přímo střetnutí armád. Dobrou polovinu knihy přitom tvoří dějiny Stoleté války, zejména událostí, které bitvě předcházely. Tento nepoměr ale nepovažuji za slabinu. Dostupná fakta o samotné bitvě jsou poměrně známa, takže větší prostor věnovaný jejímu dějinnému zařazení není újmou. Naopak mě zaujaly ekonomické aspekty anglického tažení Francií a dramatický ústup Angličanů.

Jak již bylo řečeno, čtenář těžko od vylíčení střetu mohl očekávat něco objevného. Zásadní prameny, kterých je poskrovnu, vesměs vyšly v překladu a jsou snadno dostupné. Konečně stačilo před koupí nahlédnout do seznamu literatury, aby čtenář zjistil, že má před sebou kompilát vytvořený převážně z česky publikovaných zdrojů. V tomto ohledu si nejsem jist, zda se v u podobných publikací v bibliografii uvádí knihy populárního charakteru jako Martova pole Miroslava Ivanova. Na straně druhé z obecně známých skutečností si nevzpomínám na žádnou, kterou bych zde nenalezl. Včetně spekulací o použití dělostřelectva nebo domnělého monologu Černého prince nad mrtvolou Jana Lucemburského a následných dramatických osudů jeho ostatků. Stejně jako tomu je u podobných monografií v zahraničí, ani zde nechybí bohatá obrazová příloha, kterou tvoří zejména reprodukce dobových ilustrací. K atraktivnosti takových publikací často přispívají historicky věrně vykreslené figury bojovníků, popř. heraldických symbolů. Bohužel, ty v českých knihách bývají spíše výjimkou a po nedávném tragickém úmrtí Karla Tomana ani nevidím nikoho, kdo by v současnosti mohl tuto mezeru zaplnit.

Pokud tedy někdo očekával nové, převratné informace, musel být zklamán. Jestliže si nechcete pořizovat metr knih a stačí vám stručná syntéza, publikace by vám měla stačit. Myslím, že to také byl původní záměr autora.