Podobně jako minulý rok, využil Znachy lyžařské radovánky v Jesenících k návštěvě Troubleho sídla, aby společně navštívili několik hradů.
Bohužel našemu výletu vůbec nepřálo počasí, ale nakonec jsme přeci jen vyjeli vstříc zřícenině vodní tvrze Velká Polom.
Jedná se o zajímavou stavbu, jejíž počátky spadají do roku 1486, kdy skončily česko-uherské války a svým charakterem byla blíže zámku než hradu. Původní název byl Milotička. Po Donátech ji vlastnili Pražmové z Bílkova, kteří vtiskly tvrzi renesanční charakter. Jako hospodářské stavení sloužil Vlčkům z Dobrezemice od počátku XVIII. století. Konec tohoto století přinesl nepříjemné využití stavby jako sýpka. Do dnešních dnů se dochovaly stěny prakticky v původní výšce, avšak střecha všude chybí. Můžeme nakouknout do několika podzemních místností, pokud se ovšem nenamočíme, protože celé stavba je značně zavodněna.
Naše další kroky směřovaly k velmi atraktivní zřícenině hradu Cvilín, kousek od Krnova. Cestou jsem se však ještě zastavili na zřícenině rozhledny, která někdy bývá nesprávně označena za zříceninu hradu, který by zde však podle charakteru terénu klidně mohl dříve stát.
A teď konečně k Cvilínu. První zmínky o hradu spadají až do roku 1238, kdy byl patrně založen zeměpánem. Dlouho býval střediskem Krnovského knížectví. Udržován byl až do třicetileté války, po které byl opuštěn. Tehdy patřil Lichtenštejnům. Dnes nás zaujme zejména krásně a unikátně zachovalý hradí příkop, který obíhá kolem celého hradu s obdélníkovým půdorysem. Tato památka rozhodně patří k těm nejzajímavějším zříceninách nejen severní Moravy, ale celé republiky.
A ještě jeden pohled na Cvilín...
Cestou k Fulštejnu nás překvapila stavba Dívčího hradu.
Tento zámek vznikl na základech staršího hradu, bývá nazýván i jako Maidštejn či Menštejn. V nedávné době sloužil jako sklad CO, nyní zeje prázdnotou a doufejme, že jeho zachovalý exteriér nezůstane na pospas přírodě.
Ale to už jsme se přiblížili k cíli naší výpravy, ke hradu Fulštějnu, schovanému vysoko na severu Moravy.
Tady jsme zapózovali podruhé pro náš časopis. Zejména bych upozornil na psa Pupíka, který celou výpravu organizačně vedl a hlavně hlídal. Je to Troubleho pejsek, který má slušný průměr 2 hradů na měsíc po celý svůj život, kdo se mu vyrovná??? Ale vraťme se k Fulštejnu. Hrad ze XIII. století se k nám zpočátku nechoval moc přátelsky, neboť nám trvalo dost dlouho, než jsme se prodrali přes množství valů a příkopů neustále pronásledováni hustými křovinami. Inu návštěvníkům bych nedoporučoval nejkratší cestu křovím, ale raději jít normálně po cestě (neznačeno...) Ale hrad se nedá přehlédnout. Do dnešních dnů se zachovala zejména nejmladší goticko-renesanční budova. Hrad je charakteristický svou velikou rozlohou. Všude je zachováno torzo zdiva, většinou však nepříliš vysokého.
Hrad utrpěl zejména za česko-uherských válek, kdy byl dobyt Matyášem Korvínem. Další pohromu přinesli ke konci třicetileté války Švédově, kteří zde snad i nějaký čas sídlili.
