Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Informace
FEUDUM.EU
1998-2007
2009-2011
(obnoveno)
internetový občasník
věnovaný historii
nejen středověké
ISSN 1801-5611 redakce (zavinac) feudum eu
TOPlist
larp-fashion.de
Kapitoly z historie, osobnosti

Jak pan Adam běhal ke kroužku,



Jestliže ve 13. století byly turnaje na vrcholu a na přelomu 15. a 16. století prožívaly pod španělským vlivem svou renesanci, o sto let později už z nich zbyl jen stín bývalé slávy nezřídka značně zkarikovaný. Tak jako z rytířů - válečníků se stávali více diplomati a úředníci, i jejich zábavy ztrácely na tvrdosti a získávaly na honosnosti. Srážky celých skupin těžce obrněných pánů v 17. století byly výjimečnou událostí. V období odeznívání nebezpečných turnajů se do módy dostávají disciplíny méně krvavé, které původně byly jen průpravou pro rytíře - např. "běhání ke kroužku nebo ke kvintaně".

O těchto šlechtických kratochvílích nám ve svých denících zanechává poznámky i významný český šlechtic Adam mladší z Valdštejna (1569-1638), strýc slavnějšího Albrechta, velmož, konvertita ke katolicismu, nejvyšší purkrabí Českého království a loajální úředník několika habsburských panovníků. Z jeho strohých zápisků vyplývá, že právě " běhání ke kroužku" bylo jednou ze zábav, které alespoň vzdáleně připomínaly turnaje, nejčastější následováno s odstupem kvintanou.

běhání ke kroužku...
běhání ke kroužku...

Pan Adam si naštěstí asi každé takové zápolení do svého deníku poznamenával stejně poctivě jako své střídavé výhry a prohry ve vrhcábách, a tak víme, že například v roce 1607 "běhal ke kroužku" hned sedmnáctkrát a nikdy neopomněl poznamenat, kdy dostal "dank za nejpěknější špís", tedy kdy byl vyhlášen nejlepším borcem soutěže. To byl ovšem v tomto ohledu velmi vydařený rok. Klání nemuselo mít nutně charakter slavnosti s přítomností "fraucimeru", spíše bylo spolu s "ježděním se sokoly a chrty" nebo s "lovem na svině, jeleny či daniele" ukrácením dlouhého odpoledne při společenském setkání třeba jen dvou šlechticů, kteří pak po bohaté večeři zasedli k hernímu stolu, kde při hře v kundule, pasadiens, pikety či vrhcáby (míněna desková hra) dokázali přijít o částky, za něž by se dalo pořídit hned několik vynikajících jezdeckých koní. Výhodou běhání ke kroužku byla jednoduchá pravidla a nenáročnost na rekvizity. Jezdec měl za úkol v trysku na své kopí navléct zavěšený kroužek. Z toho vyplývá, že se dalo provozovat prakticky kdekoliv a kdykoliv. Tedy žádná nákladná zbroj, žádné tribuny pro diváky, stačil kůň, kopí a kroužek. To hru možná trochu zvýhodňovalo před jinak prostou kvintanou, při které musel jezdec obvykle zasáhnou štít figuríny. Jednoduché zařízení nemuselo být vždy k dispozici. Šlechtici zdržující se v tehdejší Praze k zápolení využívali přilehlé obory, včetně té u letohrádku Hvězda. Nejednou si s nimi vyrazil i císař Matyáš. Zajímavé je, že žádnou roli nehrálo ani roční období a tak vyráželi za svou oblíbenou zábavou třeba i v lednu nebo v únoru. Pochopitelně nesmělo "běhání ke kroužku" chybět ani při slavnostech, zvláště často bývá zmiňováno při svatbách, kdy se soutěžilo někdy i několik dní za sebou. Taková klání už samozřejmě byla honosnější a pořádala se také v tehdy populárních převlecích, neboli "maškarách" či "invencích". Už dříve jsou turnaje konané v "maškarách" připomínány například v Itálii. Ačkoliv i při těchto příležitostech hrála hlavní roli zručnost, neopomínal pan Adam okomentovat, jestli se mu kostýmy líbily. Bohužel, sám vzpomíná jen své převleky za krysaře a za mouřenína, který nebyl v té době zrovna originální. Postupně jakoby karikující prvek začal při turnajích převažovat, až z nich udělal spíše komedii.

Ceny pro vítěze byly symbolické. Nejzdatnější jezdec obvykle dostal od některé z přihlížejících dam věnec, někdy navrch prsten nebo koflík. Ve srovnání se sumami, které se pohybovaly v hazardních hrách, se jednalo o ocenění veskrze čestné.

Deník Adama mladšího z Valdštejna se nedochoval kompletní, a tak nemůžeme určit, do kolika let se šlechtic této zábavě věnoval, ale ještě v roce 1617, tedy v době kdy mu už bylo 48 let, se zúčastnil hned několika soutěžení. Záznamy z dalších dvanácti let chybí, takže se můžeme jen domnívat, že válka zábavě asi moc nepřála. V roce 1929 ještě běhání "ke kroužku a ke kvintáně" zmiňuje, ale podle všeho už jen jako divák. S pasivní úlohou se tak úplně nespokojil. Osobně vybíral koně k slavnostem a alespoň jako rozhodčí se roku 1631 účastnil "běhání k nedvědu, k jelenu a k sviná(m)".

Deníky, které se dochovaly, končí zápisem 31. prosince 1633, tedy krátce před zavražděním jeho synovce Albrechta v Chebu. Také sám autor umírá smrtí z dnešního pohledu poněkud kuriózně - v pražském paláci Viléma Slavaty slavil tak důkladně, že v "užralství" spadl z nosítek a pak ze schodů. Ke zlomené noze se přidaly komplikace a pan Adam po měsíci na lůžku umírá.


[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Wolfram | Vydáno dne 16. 03. 2001 | 4467 přečtení | Počet komentářů: 180 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Olivová Věra: Lidé a hry, Olympia, Praha 1979.
z Valdšt
Související
Němé tváře...
Útulek Ostrava

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server