Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Informace
FEUDUM.EU
1998-2007
2009-2011
(obnoveno)
internetový občasník
věnovaný historii
nejen středověké
ISSN 1801-5611 redakce (zavinac) feudum eu
TOPlist
larp-fashion.de
Kapitoly z historie, osobnosti

Úsvit ruské pravidelné armády,



Feudální vojska se v Evropě v moderní pravidelnou armádu měnila za Třicetileté války. Tato cesta měla o něco později čekat i ruské síly. Proces rozsáhlé reformy bývá obecně připisován až Petru I. 1682-1725. Ruským historikům se v poslední době podařilo posunout tuto hranici o několik desetiletí do vlády cara Alexeje Michajloviče (1645-1676).

Situace Ruska v polovině 17. století nebyla jednoduchá. Země za sebou měla období plné vnitřních rozbrojů, na silném Švédsku chtěla vybojovat přístup k Baltskému moři, válčila s Polskem o Ukrajinu a bránila se pravidelným nájezdům Krymského chanátu. V té době byly oddíly shromažďovány většinou jen na jednotlivá tažení a v jejich čele často stáli důstojníci najímaní v zahraničí. To se pochopitelně muselo odrážet i na bojové kvalitě vojska. Asi posledním impulsem, který vedl Alexeje Michajloviče k vytvoření ryze ruských elitních pluků, byl neúspěch při rižské kampani roku 1656 spojený se zradou zahraničních důstojníků.

Formování Prvního elitního pluku pod velením Aggeje Šepeljeva bylo zahájeno už roku 1656 a mužstvo měli tvořit už vycvičení poddůstojníci a vojáci, kteří prošli nejméně dvěma taženími. Organizační struktura počítala s dvěma tisíci mužů. Každý tisíc byl rozdělen na deset rot. Plukovník kromě toho, že stál v čele celé jednotky, měl pod svým přímým velením první tisícovku a její první rotu. V čele druhé tisícovky stál podplukovník. Mezistupeň mohly tvořit švadrony (prazáklad praporů) složené z pěti rot pod velením podplukovníka, majora nebo rytmistra (u jezdectva). V Prvním elitním pluku proto majoři obvykle veleli šesté a šestnácté rotě.

Na jaře 1657 Šepeljev dává dohromady ryze ruský důstojnický sbor. Do jeho řad byli přijímáni velitelé, kteří prošli válkami s Polskem a se Švédskem. Tito vojáci před tím prošli výcvikem pod vedením zahraničních důstojníků v už existujících jednotkách nového typu. Práce na sestavování Prvního elitního pluku šly zřejmě rychle kupředu, takže na přelomu května a června 1657 mohl car Alexej Michajlovič vykonat jeho přehlídku. V letě pluk dodává výzbroj a výstroj pro 2000 mužů, 15 kapitánů, 20 poručíků a 60 poddůstojníků. V září má už všech 20 rot naplněné stavy. Na zimu jsou řadoví vojáci a nižší hodnosti propuštěni domů, ale část z nich zůstává v Moskvě, čímž se upevňuje jeho stálý charakter.

Jen o málo později začíná vznikat Druhý elitní pluk Jakoba Koljubakina. Narozdíl od první jednotky vybudované z veteránů tuto tvořily rekruti odvedení na carských statcích, pro které byly na okraji moskvy vytvořeny zvláštní vojenské osady. Na počátku neměl v názvu slovo "elitní", ale "palácový", jeho organizace i status ovšem byly stejné jako u pluku prvního. Prvním společným vystoupením už očíslovaných pluků zřejmě byl slavnostní ceremoniál na přelomu června a července 1658 při návštěvě gruzínského panovníka Tejmurazeho v Moskvě. Počátkem podzimu se První elitní pluk začal připravovat na svou první službu ve smolenském tažení. Účastnit se ho ale měly jen dvě švadrony na koních vystrojené jako dragouni. V březnu 1659 dostávají úkol i čtyři roty druhého pluku, které mají vykonávat posádkovou službu v Trubčevsku. V létě se oba pluky už jako plnohodnotné bojové jednotky odveleny do bojů s krymským chanátem. Zajímavé je, že od samotného začátku pluky spadaly pod různé kanceláře, které ovšem nebyly vojenské ale civilní. Teprve v roce 1671 jsou organizačně sjednoceny pod Střeleckou kancelář ("Streleckoj prikaz"). V roce 1680 je car Fjodor Alexejevič v rámci svých centralizačních reforem převádí pod Zahraniční kancelář, kde jsou do roku 1700. Tehdy tato instituce zaniká a její činnost přebírá nově vytvořená Válečná kancelář.

Zpočátku se počet vojáků v jednotlivých plucích pohybuje kolem dvou tisíc. Už na počátku 60. let jich byly tři tisíce a v letech 1677-78 má První elitní pluk sedm tisíc vojáků a poddůstojníků doplňovaných zejména na teritoriálním principu. Zároveň se zvětšujícím se mužstvem získávají dosavadní plukovníci generálské hodnosti.

S postupem času však pluky ztrácejí to, čím původně měly být elitní - svůj ryze ruský charakter. Do jejich řad jsou totiž přijímáni i zahraniční důstojníci. Od ostatních pluků nového typu se kromě prestižní služby v Moskvě, ale stále vydělují nepřetržitou existencí. Ta byla zaručena tím, že na místech pevné dislokace ve stálé službě zůstává jeden tisíc vojáků z každého pluku. Tento počet byl pak v případě války doplněn na plný stav.

Elitní pluky se od svého založení zúčastnily všech válek, které v 17.století postihly Rusko: s Polskem, s Krymským chanátem, s Ukrajinou, s oddíly povstalců Stěnky Razina i s Tureckem. Jejich historický význam ovšem spočívá v tom, že byly Petru I. inspirací pro vybudování nejprve jeho "potěšnogo vojska" a posléze i gardy, která se z něj vyvinula. Nová zjištění ruských historiků jsou důkazem, že převratné dějinné kroky, jakými rozsáhlé petrovské reformy jsou, často měly své méně nápadné předchůdce.

[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Wolfram | Vydáno dne 14. 06. 2001 | 4612 přečtení | Počet komentářů: 354 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Zpracováno podle: A. Malov: Gosudarevy vybornyje moskovskije
Související
Němé tváře...
Útulek Ostrava

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server