Vzhledem k tomu. že po celý rok jezdívám téměř výhradně na moravské hrady, vzhledem k jejich pro mě snadnější dostupnosti, vydal jsem se i s Čudlinkou do Českého ráje do míst s snad největší koncentrací hradů u nás vůbec
Vzhledem k tomu. že po celý rok jezdívám téměř výhradně na moravské hrady, vzhledem k jejich pro mě snadnější dostupnosti, vydal jsem se i s Čudlinkou do Českého ráje do míst s snad největší koncentrací hradů u nás vůbec.
Naše první zastávka ve vybrané lokalitě patřila jednomu z nejklasičtějších českých hradů vůbec, zachovalému hradu Kost. Důkladně jsme probádali snad všechny vytesané i umělé otvory v okolních pískovcových skalách, obešli dvakrát celý hrad, ale návštěvu samotného hradu jsme odložili na neurčito z důvodu polední přestávky, ale zejména díky zbytečně vysokému vstupnému. Denně zde pod hradem předváděla své umění skupina divadelního šermu, ale to bychom tu museli taky dlouho čekat na představení, proto jsme posléze pokračovali dál.
KOST - podivuhodně zachovalý hrad ze XIV. století založený na pískovcové skále. Samotný hrad byl tvořen palácem, obytnými věžovitými budovami a kaplí. Po požárech byl dostavěn v XVI. století.
Celkový pohled na hrad Kost
Nedaleko Kosti leží nejvýraznější dominanta Českého ráje - zřícenina hradu Trosky. Tady jsme se nechali vzdělávat i mladou průvodkyní, vyšplhali se až na vrcholek věže Baba a konečně si také dopřáli trochu kultury v podobě divadla šermující skupiny. Trosky jsou bezesporu velmi unikátní, originální stavbou, jejíž základy tyčící se z prastarých čedičových vyvřelin dosud nesou převážnou část kdysi výstavného hradu.
TROSKY - Čeněk z Vartemberka stál koncem XIV. století u zrodu stavby hradu. Historie hradu příliš nepřála, alespoň ne hradním pánům, kteří se zde poměrně často střídali. Ztracený zájem o Trosky přineslo až romantické XIX. století.
Z Baby na Pannu
Druhý den naší dovolené jsme věnovali zejména návštěvě Prachovských skal, ale jak jinak ji začít, než návštěvou skalního hradu Pařez. Romantické schodiště uzavřené skalními bloky ústí do nitra bývalého hradu, ze kterého se do dnešních dnů zachovalo několik vytesaných světniček ve skále, zbytky základových zdí a velké torzo čtverhranné věže.
PAŘEZ - mnoho se o historii hradu neví. Podle nálezů byl obýván koncem XIV. století. Jeho konec přinesly patrně husitské války, neboť roku 1430 je zmiňován již jako pustý.
Zákoutí na Pařezu
Po nabažení se Prachovskými skalami jsme navečer zavítali na rozsáhlé zříceniny hradu Zvířetic. K našemu nemilému překvapení zde probíhal dětský tábor. Část hradu byla oplocena, tam byl vstup údajně zakázán. Když nás vedoucí chtěl vykázat, nedali jsme se a žádali po něm písemné potvrzení jeho slov, a sice že jde o soukromý majetek, kde je veřejnosti vstup zakázán. Jenže vedoucímu se nepodařilo papír najít, tak nás nakonec musel pustit do celého hradu, který však dětským táborem doslova žil, neboť se prakticky všechny dochované místnosti dočkaly (patrně po stovkách let) stolů, židlí... Jenže jsme si hrad díky všudypřítomným stanům nemohli pořádně vyfotit, a tak nám nemuselo ani moc vadit zatažené počasí s deštěm na spadnutí.
ZVÍŘETICE -Již na počátku XIV. století zde sídlil Zdislav z Lemberka. Opuštěn byl snad už v roce 1450, byť dnes je na zřícenině nejlépe patrná renesanční výstavba paláců a architektonických detailů.
Možná jediné místo veřejnosti přístupné - torzo věže
Další den na vůbec nepřálo počasí. Naštěstí ráno aspoň přestalo pršet. První návštěva měla patřit hradu Bezděz. Jenže jak to tak vypadalo, Bezděz už asi nestojí, alespoň na kopci, kde vždycky stával nebyl vidět žádný hrad, a to ani z parkoviště pod kopcem... Příčinou byla velmi hustá mlha. Náladu nám moh zlepšit fakt, že jsme byli ten den na hradě první, a že průvodce měl slušnou úroveň, hrad jsme si pěkně prošli, leč nemohli moc nafotit, jen interiéry čili podivuhodně zachovalé gotické klenby.
BEZDĚZ - původně královský hrad z XIII. století si do dnešních dnů zachoval punc majestátnosti a historický ráz.
Celkový pohled na hrad :=)))))))))
Cestou na Kokořín jsme se ještě zastavili na hradě Houska, dnes spíše zámku, ale nechtělo se nám platit vstupné, tak jsme pokračovali dál.
HOUSKA - ačkoliv je Houska stará jako Bezděz, pozdějšími renesančními přestavbami se vzhled původního hradu téměř vytratil.
Celkový pohled na hrad Houska
Kokořín se stal dalším velmi příjemným a silným zážitkem našeho putován. Romantická přestavba počátkem XX. století nepřinesla zásadní změnu vzhledu hradu oproti původnímu stavu, jak dosvědčovala rytina a model hradu z expozice. Zajímavá byla sbírka erbů při vstupu na hlavní věž, stejně jako výzdoba rytířského hodovního sálu v paláci.
KOKOŘÍN - Počátkem XX. století opravená zřícenina nikdy nedobývaného a tedy nedobytého hradu.
Pohled na hrad z věžě
Zbývalo ještě trochu času, tak jsme se rozjeli vstříc asi nejkrásnějšímu skalnímu hradu u nás, k Valečovu. Opět byly zpřístupněny všechny prostory hradu, tedy i množství ve skále tesaných světniček.
VALEČOV - Původně dřevěný hrad na pískovcových skalách se dočkal v XV. století kamenné stavby, která stojí bez střech dodnes.
Chodbičky uvnitř hradu
Středa nás překvapila krásným slunečním počasím. Celkem logicky jsme se proto vydali k Máchovu jezeru. Znovu jsme si okoukli Bezděz.
Bezděz
A také se rozjeli k dalšímu impozantnímu skalnímu hradu, k Jestřebí. Velmi působivý je zejména vstup do hradu.
JESTŘEBÍ - Romantická zřícenina hradu, z něhož se dochovala nejlépe vstupní věž se schodištěm na skálu.
Vstup do hradu
Starý Berštejn byl opět prázdný a zavřený, neboť zdejší nájemník ne vždy pobývá na hradě, který se bez jeho přítomnosti stává nedostupným.
STARÝ BERŠTEJN - Jeden z našich nejmladších hradů vyrostl až v průběhu XV. století
Starý Berštejn
Zato Drábské světničky nabízejí krásnou procházku spletitými chodbičkami, můstky a schodišti mezi skalními pískovcovými bloky včetně řady vytesaných světniček.
DRÁBSKÉ SVĚTNIČKY - Pozoruhodná zřícenina skalního hradu o jehož historii se však mnoho nedochovalo.
Část hradu