Po hradech a zámcích jižní Moravy,

TELČ

V druhé polovině 14. století byl v Telči vybudován gotický hrad. O sto let později byl zvětšen a po roce 1550 stavebně upraven. Telč patřila pánům z Hradce a na renesanční zámek ji nechal přestavit přední moravský šlechtic Zachariáš z Hradce. Pozdější majitelé neprováděli žádné významné stavební úpravy, proto se Telč zachovala ve své původní renesanční podobě.

Telčský zámek patří mezi klenoty moravské renesanční zámecké architektury. Jsou zde dvě prohlídkové trasy, první po honosných renesančních sálech (tu jsem si prošel a vřele doporučuji), druhá po obytných místnostech které sloužily majiteli do roku 1945. V areálu zámku je také galerie s obrazy českého moderního malíře Jana Zrzavého. V zámeckém parku se točila pohádka o pyšné princezně (scéna jak padla do fontány a princ jí zavázal střevíček). Na zámeckém nádvoří (ale i na náměstí) se každý rok koná folkový festival "Prázdniny v Telči".Stavili jsme se tu na zpáteční cestě na "Půlnočním koncertu pro zamilované" Jarka Nohavici v zámecké zahradě (byla trochu zima, ale jinak SUPER).

I samotné město Telč stojí za to vidět, nádherné náměstí s domy s renesančními štíty a sgrafity. Podloubí kolem náměstí mi připomíná mé rodné ČB. Není divu že město Telč bylo zapsáno do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Na celé město, zámek i okolí je krásný rozhled z kostelní věže (vybírá se tam trochu vyšší vstup).

Z Telče jsme k večeru dojeli k Vranovské přehradě do kempu Bítov. Je to strategická pozice uprostřed mezi zříceninou hradu Cornštejn a hradem Bítov (mezi námi děvčaty koupání tady bylo příšerný, tak hnusnou vodu jsem neviděl ani na žádným rybníku u nás). V pondělí jsme se vypravili na Cornštejn, s podivem bylo otevřeno.

CORNŠTEJN

Hrad byl postaven po roce 1298 nedaleko hradu Bítova jako posílení podyjské soustavy opevnění. V polovině 14 století jej získali Lichtenburkové, od roku 1465 Krajířům z Krajku, po jejich odchodu roku 1567 zůstal Cornštejn neobydlený a od roku 1617 se hrad uvádí jako pustý. Každý z majitelů hrad rozšiřoval, takže nyní tvoří rozsáhlou zříceninu s několika branami, sklepními prostory a dvěma studnami. Na výšině jihozápadně od hradu byla v 16 století vybudována mohutná předsunutá čtverhranná věž. V sedmdesátých letech našeho století začala být zřícenina stavebně zabezpečována a letoška je přístupný pouze s průvodcem. V současné době patří Jihomoravskému muzeu ve Znojmě.

Celý zbytek pondělí jsme se pak flákali u vody. V úterý jsme sbalili věci a vydali se na Bítov.

BÍTOV

První zmínka o Bítově je z let 1061 - 1067, řadí se proto mezi nejstarší hrady u nás, patřil k podyjské obranné soustavě. Původní dřevěný stavba stojící na ostrohu obtékaném ze tří stran Želetavkou, nedaleko jejího soutoku s Dyjí byla na počátku 13. století nahrazena kamenným hradem. Z této doby se dochovala západní břitová věž. Po vymření Přemyslovců roku 1307 Bítov získávají na dvě stě let Lichtemburkové. Ti i další majitelé hrad postupně rozšiřovali. V roce 1755 získávají Bítov hrabata z Daunu, mezi lety 1811 a 1863 hrabě František z Daunu a jeho syn Jindřich přestavěli hrad do dnešní převážně novogotické podoby. Zajímavé jsou sbírky vycpanin, např. kolekce padesáti psů nejrůznějších ras, největší tohoto druhu na světě vůbec. Mne osobně zaujali kolekce veverek parodující různé lidské činnosti např. strejce u piva s fajfkami jak hrajou karty.

V hradním sklepení je expozice "Strašidla království Českého", jsou tu k vidění Meluzína, drak, vodníci a další strašidla ke každému je krátké povídání. Je to docela dobrý.

Odpoledne jsme na opět na stopa dojeli na Vranov kde jsme stihli poslední prohlídku.

VRANOV NAD DYJÍ

Na místě dnešního zámku na strmém ostrohu nad řekou Dyjí stával původně přemyslovský hrad, taky patřící k podyjské soustavě. Byl založen nejpozději v 11 století a zmiňuje se o něm už Kosmas, od 14. století se v jeho držení střídali různé šlechtické rody. Pernštejnové ve třicátých letech 16 století přistavěli k hradu strážní věže a jednu vodní věž, do které se čerpala voda z Dyje (zachovala se dodnes). V roce 1614 získali Vranov Althanové, za jejich vlády byl hrad přestavěn na velkolepé barokní sídlo. Roku 1773 koupil Vranov český zemský advokát Josef Hilgartner z Lilienbornu, za šest let nato Stanislav Mnizsek, jehož potomci vlastnili zámek až do roku 1918. V sedmdesátých letech našeho století byl zámek nákladně opraven. Jeho interiéry dokumentují - s výjimkou barokního sálu předků - kulturu vranovského šlechtického bydlení konce 18. a celého 19. století. Barokní sál předků je opravdu monumentální stavba která v člověku vzbuzuje pokoru a nutí ho mluvit potichu.

Po prohlídce Vranova jsme sedli na autobus a jeli do Podhradí nad Dyjí na druhém konci vranovské přehrady (trochu zmateně jsme přejížděli z místa na místo) a šli pěšky ke zřícenině hradu Frejštejn.

FREJŠTEJN

Hrad byl založen ve 13. století jako součást podyjské obranné soustavy. Po husitských válkách se stal sídlem loupeživého rytíře a proto byl roku 1440 moravskými stavy dobyt a rozbořen. Zachovali se z něj zbytky opevnění, brány, dvou věží a paláce a je volně přístupný. O historii hradu jsem víc nezjistil, není tam celkem nic zajímavého, zato když jsme přicházeli do vsi tak po pravé straně stál dům kde měli na střeše klavír a na balkoně mluvícího papouška.

Na hradě jsme si rozdělali oheň, uvařili a strávili romantickou noc pod širým nebem. Ve středu jsme se pak částečně pěšky, částečně stopem dopravili do Uherčic.

UHERČICE

Renesanční zámek ze 16. století s přízemními i patrovými arkádami. O historii se mi toho nepodařilo moc zjistit, jen o té nedávno minulé. Po roce 1948 zde postupně byla ženská kárná věznice, kasárna a nakonec zámek získalo místní JZD. Podle toho taky stavba (spíš bych měl říct ruina) vypadá. V současné době zde probíhá kompletní rekonstrukce která bude trvat ještě 15 až 20 let. Zámek je přístupný s průvodcem a je zajímavé vidět co z něj jezeďáci dokázali udělat. Opravdu stojí za to se tam podívat. A aby to v Uherčicích neměli tak snadný, tak je letos vykradli. K zámku kdysi přiléhal velký park s altánkem a umělou zříceninou, dneska je to prales.

Naivně jsme si mysleli, že se během chvilky dostaneme na stopa do Znojma. Tři a půl hodiny jsme stopovali na návsi bylo 36° C a my se i s báglama schovávali ve stínu telefonní budky. Kolem nás projelo vždycky osm traktorů pak jeden osobák kterej se za chvilku stejně vracel zpátky. Nakonec jsme rádi jeli autobusem. Ve Znojmě jsme ihned zapadli na koupaliště a čvachtali se dokud nás nevyhodili. Chtěli jsme přespat v parku pod hradem, ale v noci se začalo blýskat takže jsme před půlnocí hledali místo kde bychom postavily stan. Sotva jsme ho postavili uklidili všechny věci a zapli venkovní plachtu spustil se ukrutnej liják. V noci jsem třikrát vylez protože jsme spali na břehu sice regulovaného, ale přeci jen potoka a všichni víme jak to na Moravě po dešti vypadá. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Ráno mně vzbudilo jak jeden chlapík na druhého volá, že v půl devátý přijede ten maník z Národního parku. Vylez jsem ven a zjistil, že spíme v Národním parku Podyjí a na druhý straně potoka je Správa povodí Dyje. Okamžitě jsme zabalili věci a když ten maník, přijel akorát jsme si nasazovali krosny.

ZNOJMO

Prostor města byl osídlen už v prehistorické době. Roku 1055 zde vzniká údělné knížectví s hradem, roku 1190 zakládá Konrád Ota z rodu Přemyslovců premonstrátský klášter v Louce (je na něj krásný výhled z parku kde jsme chtěli spát) a roku 1226 se Znojmo stává královským městem. Roku 1437 zde zemřel český král a římský císař Zikmund Lucemburský. V 16. století přivezl opat louckého kláštera do města okurky jako lék proti moru. Po bitvě na Bílé hoře se ve městě roku 1628 konal zemský sněm, na němž bylo pro Moravu vyhlášeno obnovené zřízení zemské uzákoňující dědičnost Habsburků na českém trůně, rekatolizaci a germanizaci.

Pod městem je skvělý podzemí z 15 až 17 století, který tvoří pětipatrový labyrint dlouhý asi 97 km. Vzniklo jako útočiště měšťanů v dobách války vícepatrové je proto že bohatí chtěli být odděleni od chudých, šlechtici od měšťanů a kněží od všech ostatních. Jednotlivá patra proto nebyla propojena. Zajímavé je, že lidé si v podzemí vařili na ohništích které měli kouřovod napojený na komíny v měšťanských domech. Švédská vojska proto Znojmo nazvala "Městem duchů", protože z komínů se kouřilo i když v přepadeném městě nenašli ani živáčka. V podzemí byly také různá okýnka kterými obránci viděli kdo přichází, klouzačky které se polévali vodou, útočník upadl a dorazit ho bylo snadné (brrr, nechtěl bych Znojmo dobývat). V současné době žije v podzemí rodinka skřítků, taky je tu stánek kde se dá ochutnat víno z místních vinic. Pro svou starobylost (křivolaké uličky pocházejí ze 13 století) a krásu bylo město prohlášeno památkovou rezervací.

Samozřejmě nesmím zapomenout na hrad. Z bývalého předhradí a hospodářských budov byl postaven pivovar (dnes pivo Hostan, pěknej hnus), takže do hradu se nedá jít přímo ale kolem přes park brankou v hradební zdi (ta branka je hodně úzká s krosnama jsme museli naštorc). Je tu expozice Jihomoravského muzea o osídlení kraje, netradiční, ale určitě zajímavější než interiéry z 19 století na Vranově. Pak je tu rotunda sv. Kateřiny s románskými nástěnnými malbami s přemyslovskou tématikou z roku 1134, které jsou nejstarší malbou s historickým námětem u nás. Původně to byla kaple v 18 a 19 století byla účelově využívána, např. košíkářská dílna nebo prasečák. Slyšel jsem, že malby namaloval v 19 století nějaký prostý sedlák, kdoví co je pravda, rozhodně stojí za to ji vidět (pouští tam jednou za hodinu 10 lidí a vstup je 90 Kč).

Na náměstí je turistická ubytovna kde se za 90 Kč na osobu dá vyspat v posteli pod peřinou, vysprchovat se, atd. Tady jsme strávili další noc. Ze Znojma jsme v pátek jeli autobusem do Moravského Krumlova.

MORAVSKÝ KRUMLOV

Ve 13 století zde byl na místě ze tří stran obtékaném řekou Rokytnou založen hrad, kdo ho dal postavit není známo. Na začátku 14 stol patřil pánům z Lipé, od roku 1369 pánům z Kravař, od třicátých letech 15 století hrad opět drží páni z Lipé. V letech 1557 až 1562 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Po Bílé hoře získávali zámek Lichtenštejnové po jejich vymření roku 1908 rod Kinských. Ze zámku toho není moc zpřístupněno, v bývalé zámecké kapli a v rytířském sále jsou vystaveny obrazy Alfonse Muchy "Slovanské epopeje". Ohromné kolosy, nejmenší má 8 x 6 metrů, největší 12 x 8 metrů. Na nich jsou zachycena důležité okamžiky z dějin Slovanů, uvažuje se o jejich převezení do Prahy takže se na ně bude moct podívat větší část národa protože to opravdu stojí za to.

Na stopa jsme vyrazili do Ivančic rodného města Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka, odtud pak přes Rosice u Brna do Náměšti nad Oslavou. Tady jsme opět stihli poslední prohlídku.

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU

Ve 13 století zde pravděpodobně páni z Lomnice postavili hrad, od nich ho získali páni z Kravař a od nich znovu Lomničtí. Po vymření rodu získali Náměšť Žerotínové, za jejich vlády byl v letech 1565-1578 hrad přestavěn na renesanční zámek. Fungovala zde tiskárna, kterou na dobu přestavby přenesli do nedalekých Kralic. zde čeští bratři vytiskli bibli která se stala základem gramatiky několika slovanských jazyků. Po Bílé hoře se zde vystřídalo několik majitelů, v roce 1752 ji získali Haugwicové, kteří ji drželi až do roku 1945. V roce 1946 byl zámek upraven na letní sídlo prezidenta Beneše, ten zde strávil pouze tři týdny. Z té doby se dochovala jeho pracovna. Ve druhém patře je řada pokojů které byly v minulosti využívány k ubytování státních návštěv. V prvním patře je rozsáhlá sbírka tapisérií z 16 až 19 století. Expozice nic moc, zámek jako takový je docela pěkný obzvlášť nádvoří.

Uvařili jsme si v zámeckém altánku, spaní jsme rozbalili pod přístupovým mostem do hradu v hradním příkopě změněném na park. V sobotu ráno jsme opět na stopa dojeli do Třebíče.

TŘEBÍČ

Původně zde stával benediktinský klášter, nejvýznamnější památkou je zde bazilika sv. Prokopa z roku 1101 prolíná se zde pozdně románský sloh s raně gotickým (je opravdu hodně zajímavý). V polovině 13 století byl klášter obklopen pásem hradeb s obrannými věžemi a baštami. Od husitských válek klášter upadá po jeho dobytí Matyášem Korvínem chátrá. V polovině 16 století páni Osovští z Doubravice přestavěli klášter na renesanční zámek, protože přestavba trvala dlouho poslední úpravy jsou už barokní. Roku 1613 získávají zámek Žerotínové, po Bílé hoře Valdštejnové kteří zde žili až do roku 1945.

V současné době patří zámek Západočeskému muzeu, je zde expozice vltavínů, vývoj Třebíčska od pravěku do současnosti, zajímavá expozice dýmek a lidových Betlémů.

Z Třebíče jsme s partou kluků dopravili do Telče na koncert Jarka Nohavici a v neděli jsme po obědě přijeli zpátky domů do ČB.