Lásku ke vzdělanosti Jan Kepler zřejmě podědil po svém prapradědovi Sebaldovi. Ten je připomínán roku 1490 v Norimberce jako měšťan a knihtiskař. Už v té době ale kolovala v rodině modrá krev, protože dva z předků, kteří se psali jako Kappelové, byli císařem Zikmundem roku 1433 v Římě pasováni na rytíře. Rodina se přestěhovala do Weilu, kde se narodil jeho děd rovněž Sebald i otec Jindřich (1547). Sám Jan Keppler přišel na svět 28. prosince 1571. Narodil se jako prvorozené dítě, ale v sedmém měsíci, což se zřejmě odrazilo i v četných nemocech, kterými jako dítě trpěl.
Lásku ke vzdělanosti Jan Kepler zřejmě podědil po svém prapradědovi Sebaldovi. Ten je připomínán roku 1490 v Norimberce jako měšťan a knihtiskař. Už v té době ale kolovala v rodině modrá krev, protože dva z předků, kteří se psali jako Kappelové, byli císařem Zikmundem roku 1433 v Římě pasováni na rytíře. Rodina se přestěhovala do Weilu, kde se narodil jeho děd rovněž Sebald i otec Jindřich (1547). Sám Jan Keppler přišel na svět 28. prosince 1571. Narodil se jako prvorozené dítě, ale v sedmém měsíci, což se zřejmě odrazilo i v četných nemocech, kterými jako dítě trpěl.
Jeho dětství vůbec nebylo procházkou růžovou zahradou. Ačkoliv se jeho prapraděd živil tištěním knih, rodiče budoucího učence na vzdělání moc nedali. Jeho matka Kateřina byla dokonce negramotná a zřejmě i konfliktní osoba, v pokročilém věku považovaná za čarodějnici. Otec střídavě vedl hospodu a bojoval. Nejprve u Alby proti Holanďanům a pak v rakouské armádě válčil proti Turkům. Za blíže nejasných okolností v boji zřejmě padl, nebo alespoň zmizel.
Do obecné školy začal Jan Kepler chodit v Leonbergu, kde rodina tehdy bydlela. Zároveň ovšem musel vypomáhat v hospodářství i v hospodě. Jeho křehká tělesná schránka neslibovala, že by z něj mohl být v domácnosti valný užitek. Rodiče proto rozhodli, aby se učenlivý chlapec stal knězem. Studijní dráhu zahájil roku 1584 na klášterní škole v Maulbronnu, kde o čtyři roky později dosáhl bakalářského titulu. Pokračoval v bohoslovectví až roku 1591 dosáhl magisterského stupně.
V době studií měl Jan Kepler vzácné štěstí na učitele, kteří ho vzdělávali nejen v otázkách víry, ale získali ho také pro matematiku a astronomii. Ještě jednou zasáhla šťastně náhoda, když vystudovaný bohoslovec nemohl pro některé své příliš moderní názory nalézt místo. Jeho učitel Michael Maestlin ho doporučil štýrským stavům jako zemského matematika. Toto místo bylo spojeno s profesurou na evangelickém stavovském gymnáziu ve Štýrském Hradci, kde mladý učenec napsal svá první vědecká pojednání. Zde se také oženil. Jeho osobní život nebyl právě šťastný - jeho syn i dcera záhy zemřeli.
V roce 1598 arcivévoda Ferdinand zrušil ve Štýrsku svobodu vyznání a gymnázium zaniklo. Jan Kepler využil nabídky, kterou mu dal Tycho de Brahe, a odcestoval do Prahy. I když zde zpočátku nepobýval souvisle - navštívil v té době například Benátky, zakotvil zde nastálo. Nevysoký plat mu byl vyplácen nepravidelně a při Keplerově prchlivosti a Tychonově obhroublosti nechyběly ani osobní střety. Zajímavý je například jeho opovržlivý vztah k astrologii, která tehdy byla u dvora v kurzu. Na druhé straně se v Praze poučil o významu praktických pozorování oblohy a vydává zde několik významnějších děl. Pokud na vědeckém poli byl velmi úspěšný, jeho osobní život byl stále plný zkoušek. Zemřelo další z jeho dětí a nemoci podlehla i jeho žena. Stejně nepříznivá byla jeho finanční situace. Služné mizerně vyplácené za Rudolfa bylo ještě hůře poskytováno jeho nástupcem Matyášem. Aby Jan Kepler vyloženě netrpěl nouzí, musel psát kalendáře s pranostikami, což ho odvádělo od seriózní práce.
Nakonec mu byl ponechán titul císařského matematika, ale odstěhoval se do Lince, kde pracoval pro hornorakouské stavy. Zde se také podruhé a šťastněji oženil. Zároveň v té době ale odjíždí do Stuttgartu, kde se s úspěchem ujal obhajoby své matky obviněné z čarodějnictví. Toto období i v astronomickém bádání patří k velmi plodným. Ve vymáhání dluhů od císaře ovšem už tak úspěšný nebyl. Komplikace mu působila také třicetiletá válka. Nakonec musel Linec opustit. Cestoval do Pasova, Řezna a Ulmu. Roku 1627 se opět vrátil do Prahy, aby na císaři Ferdinandovi II. vymohl dluh. Ten jej odkázal na Albrechta z Valdštejna, který vědce ubytoval na Zaháňsku ve Slezsku, ale místo peněz mu nabídl profesuru na nově zřízené univerzitě v Rostocku. Poslední žádost o finanční vyrovnání Jan Kepler opět bez úspěchu předložil říšskému sněmu v Řezně. Unaven obtížným cestováním i bezvýsledným jednáním nakonec vědec podléhá horečce.
Keplerův erb