Na rozdíl od všech předchozích a zřejmě i následujících dílů seriálu, který se začíná rozrůstat do rozměrů skoro obludných, bude tento zcela monotematický. Je věnován vystoupení bratislavské skupiny Tostabur (Tovarišstvo starých bojových umění a remesiel), která si zvláštní postavení určitě zaslouží. Vede ji totiž ing. Peter Koza.
Na rozdíl od všech předchozích a zřejmě i následujících dílů seriálu, který se začíná rozrůstat do rozměrů skoro obludných, bude tento zcela monotematický. Je věnován vystoupení bratislavské skupiny Tostabur (Tovarišstvo starých bojových umění a remesiel), která si zvláštní postavení určitě zaslouží. Vede ji totiž ing. Peter Koza. O něm jste zřejmě slyšeli, nebo určitě uslyšíte. Tostabur má u našich sousedů zhruba takovou tradici jako Mušketýři a bandité v Čechách a patří zde k tomu nejlepšímu, co lze vidět.
Děj představení, které bylo pro historický šerm nezvykle dlouhé (tím neříkám nudné), vyprávět nebudu. Vlastně jsem ho ani nestačil v úplnosti zaregistrovat, protože jsem neustále běhal kolem pódia s fotoaparátem připláclým na nose. Stále totiž bylo co fotografovat. Ze snímků koneckonců vyplývá, že vše se odehrávalo v době válek s Turky. O to byla pro mě podívaná atraktivnější, protože takové janičáry doma jen tak neuvidím. Bohužel, z „orientálního" repertoáru skupiny jsem neviděl vše. Když jsem se obdivoval malebným oděvům, poznamenal ing. Koza: „A to jste neviděl mou tureckou jízdu. Máme zatím sice jenom pět koní, ale chválili ji až ve Vídni!" Čemuž věřím, i když zrovna Vídeň nemá na Turky vzpomínky nejpříjemnější.
Ještě před začátkem představení mě pan Koza upozornil, že toto vystoupení je „emotivní". Tedy nikoliv jen šerm, ale také skutečné divadlo útočící na city diváka. Žádné ploché schéma – hodný bílý rytíř a zlý v černém – nýbrž propracovaný scénář s dějovou linií sice jasnou, ovšem s řadou zvratů. Na pódiu se nejenom šermovalo a střílelo (ran bylo jak o Božím těle). Také se zde tančilo a mluvilo. Některé věci se prostě musí vidět, protože popis vždy zůstane daleko za bezprostředním zážitkem. Pokud si přečtete rozhovor s ing. Kozou, snad vám bude víc jasné, o čem zde píši.
Na závěr jsem zařadil dvě fotografie, které jako by k vystoupení nepatřily. Jsou na nich pánové od techniky. Protože i na nich značnou měrou závisí úspěch a na to se většinou zapomíná.
Pokud by vám tyto fotografie nestačily, jukněte na stránky Tostaburu (http://www.tostabur.sk). Sice to nejsou moje snímky, nicméně za podívání určitě stojí. Navíc je tam i několik krátkých „hejbacích" obrázků.
Fotogalerie IV. (pro zvětšení fotografie klikněte na náhled)
