Monteský rytířský řád (resp. Vojenský rytířský řád Panny Marie Monteské) je spolu s portugalským Řádem Kristovým nejmenším a nejmladším rytířským bratrstvem, které působilo na Pyrenejském poloostrově v době bojů s Maury. Od ostatních řádů se nelišil pouze poměrně malou velikostí a pozdějším datem vzniku, ale především poněkud neobvyklou příčinou svého založení.
Když francouzský král Filip IV. ve snaze zmocnit se templářských pokladů a zbavit královskou pokladnu značných dluhů prosadil roku 1312 u papeže Klimenta V. zrušení Templářského řádu, netýkalo se to pouze rytířů ve Francii, ale i v ostatních zemích, kde byl řádový majetek. Nechat na svém území působit řád, jehož členové byli obviněni z kacířství a ve Francii dokonce vyšetřováni inkvizicí a upalováni, bylo pro křesťanské panovníky nemyslitelné i v případě, že na likvidaci bratrstva a konfiskaci jeho majetku neměli vůbec žádný zájem.
Proto si aragonský král Jakub II.vyžádal od papeže Jana XXII. povolení k založení obdobného řádu, jehož rytíři by bojovali proti Maurům i pirátům a spravovali bývalý templářský majetek. Řád mohl vzniknout po 10. červnu 1317, kdy papež vydal příslušnou bulu. Prvním v řadě celkem patnácti velmistrů se stal Guillermo d´Eril. Monteský řád byl podřízen řádu calatravskému, z něhož také pocházeli jeho první členové.
Do bojů s Maury nově vytvořená organizace zasahovala už jen zřídka, protože význam řádů měl v Španělsku a v Portugalsku klesat. Posledním řádovým mistrem se stal Pedro-Luis de Borja, který roku 1586 rezignoval a umožnil tak spojení řádu s korunou.
Obdobně jako ostatní řády také Monteský řád čekal pozvolný útlum spojený se ztrátou politického významu i majetku. Jeho rytíři se nakonec roku 1739 organizačně spojili s rytíři calatravskými, alcántarskými a santiagskými. Další vývoj řádu pak nebyl nikterak výjimečný a v podstatě kopíroval osudy dalších bratrstev ve Španělsku.
Roku 1872 byl řád dokonce zrušen, ale roku 1847 opět obnoven, tentokrát ovšem jako válečná dekorace. To se sice později změnilo, ale v roce 1931, kdy byl řád ve Španělsku opět zrušen, měl necelých 50 rytířů, z nichž 40 procent složilo řádový slib. Když byl řád po restauraci království opět obnoven, dožilo se toho pouze pět rytířů z období před rokem 1931.
