Poslední den našeho putování jsme ještě za ranních přízemních mrazíků zahájili návštěvou Střeliště. Miroslav Plaček ho ve své knize Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku neuvádí a asi dobře ví proč. Z původního správního střediska založeného manželkou Přemysla I. Konstancií se prakticky nic nedochovalo. O tom, že zde opravdu něco stálo už svědčí jen pahorek s náznaky valu a příkopu. Snadná dostupnost lokality vysvětluje, proč hrad za česko-uherských válek zanikl.
Naopak Brtnice se zámkem na místě pozdně gotického hradu za delší zastavení určitě stála. V podhradí stojí poměrně velká, pozdně renesanční radnice a přes Brtničku vedou dva mosty s barokní výzdobou. Zajímavé jsou i domy v historickém centru s rokokovou a klasicistní fasádou. Ze stejného období jako oba mosty je i místní farní kostel sv. Jakuba. Další sakrální památka, bývalý pavlánský klášter s kostelem sv. Juliány, je před zámeckou branou. Vstup do zámku je sám o sobě zážitkem. Dlouhá alej stromů vedoucí k vlastnímu vstupu do bývalého valdštejnského hradu byla v podzimní atmosféře jako vystřižená z klasického hororu. V strašidelném duchu byl i zbytek krátké návštěvy. Záhadný majitel chátrající památky dlel právě někde v zahraničí, takže nás po delším vyjednávání dovnitř vpustila Frankensteinova babička. Než nás stačila zase vyhnat, přesvědčili jsme se, že za věžovitou branou má komplex skutečně trojdílnou dispozici. a jeho současná podoba je výsledkem renesanční (následně i barokní) přestavby a rozšíření hradu. Z fortifikačního hlediska byly zajímavé parkánové bašty vybudované tak, že umožňovaly použití i těžších hrubých kusů. Za vidění by stály také podzemní prostory, které nám ale už nebylo souzeno spatřit.
Brtnice - starší část hradu
V našich podmínkách měla Brtnice překvapivě málo majitelů. Po dobytí nedalekého Rokštejna oddíly z Jihlavy za husitských válek nechal hrad postavit Zdeněk z Valdštejna. Sídlo se stalo významným rodovým majetkem, až bylo jmenovci zakladatele za účast na stavovském povstání roku 1624 zkonfiskováno. Dostalo se do držení rodu Collalotů, kteří ho vlastnili až do roku 1945.
Po Brtnici byla jízda na Rokštejn cestou v čase směrem zpět po valdštejnském panství.
Impozantní zřícenina je asi to nejmalebnější, co jsme za celý víkend viděli. Páni z Rutenštejna ho založili někdy po roce 1270. Tehdy byl hrad mnohem menší než dnes a zachovala se z něj jen obytná hranolová věž se zbytky krbu. V jejích základech byla nalezena kostra novorozeněte, zřejmě tzv. stavební oběť, která měla zajistit bezpečnost hradu. Většina dochovaných zdí tedy pochází z velkolepé přestavby v 14. století. Roku 1359 ho totiž koupil markrabě Jan Jindřich, který měl velké plány a chtěl zde vybudovat opěrný bod proti městu Jihlavě. Koncem století ho ale už zadlužený markrabě Jošt postoupil Hynkovi z Valdštejna a Nístějky. Jelikož v jedné době zde spolu žilo hned několik členů rodu, bylo nutné hrad dále rozšiřovat a přizpůsobovat vyšším nárokům na bydlení (teplovzdušné topení). Do tohoto období spadá i působení Zikmunda z Křižanova, který se na Rokštejn přiženil a dočasně ho změnil na loupežnické sídlo. Konec hradu je spojen s husitskými válkami. Zdeněk z Valdštejna se dostal do sporu s katolickou Jihlavou. Její oddíly Rokštejn oblehly a přinutily posádku k odchodu. V polovině 15 století už bylo sídlo opuštěno a postupně chátralo až do dnešní podoby.
Rokštejn - celkový pohled
Poslední společnou zastávkou bylo město Jihlava, kde jsme měli v úmyslu poobědvat. Centrum jsme jen proběhli, takže jsem si stačil všimnou jen pěkně opraveného barokního kostela sv. Ignáce, renesančních průčelí několika domů, mariánského sloupu a neskutečně hnusné novostavby uprostřed náměstí (dnes mimo jiné McDonald). V Jihlavě se zřejmě moc nejí, takže jediná restaurace, kde se tu v neděli naobědváte, je ta na vlakovém nádraží (velmi slušná).
Jihlava - kostel sv. Ignáce
Do Prahy jsem cestoval v Gagmanově vozidle a naše osádka se ještě za slušného světla stačila nedaleko Humpolce zastavit na zřícenině hradu Orlík. Rozlohou se sice nedal srovnat s Rokštejnem, ale rozhodně patří mezi lokality, které by bylo škoda vynechat. Postavit ho nechal roku 1385 Jindřich z Dubé. Další stavební fázi pak zahájili Trčkové, kteří hrad koupili roku 1496. Dominantou je dosud štíhlá nakoso postavená čtyřhranná věž. Hradní jádro tvořily ze tří strany obytné budovy a ze čtvrté hradba. K opevnění později přibyl parkán a čtverhranné věže se střílnami pro palné zbraně. Zde pro nás fakticky skončil čtvrtý a v roce 2000 poslední CastleCon.
Orlík