Uměleckoprůmyslové muzeum s novým obsahem, reportáž

Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum schraňuje zejména předměty každodenní potřeby, které by se ne vždy hodily do klasických galerií, ale svým zpracováním jsou tak výjimečné, že si zvláštní pozornost jistě zaslouží. Od letošního roku jejich část mohou návštěvníci vidět ve zcela nové stálé expozici. Ta je rozdělena do pěti částí. První z nich je věnována budovatelům muzea a každá ze čtyř dalších se pak zabývá mistrným kusům vyrobeným z látky, ze skla, z kovu nebo z papíru.

Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum schraňuje zejména předměty každodenní potřeby, které by se ne vždy hodily do klasických galerií, ale svým zpracováním jsou tak výjimečné, že si zvláštní pozornost jistě zaslouží. Od letošního roku jejich část mohou návštěvníci vidět ve zcela nové stálé expozici. Ta je rozdělena do pěti částí. První z nich je věnována budovatelům muzea a každá ze čtyř dalších se pak zabývá mistrným kusům vyrobeným z látky, ze skla, z kovu nebo z papíru. Výstava pochopitelně není věnována jen středověku, ale exponáty jsou natolik zajímavé, že by bylo škoda se zaměřit jen na tuto epochu.

Na středověk narazíte už v první, votivní místnosti. Uprostřed sálu je vystavena část Karlštejnského pokladu, jehož osud se mi zdál pro dnešek přímo signifikantní. Kolekci 387 předmětů ze 14. století nalezli na sklonku 19. století v jedné ze zdí Karlštejna zedníci pracující na jeho opravě. Nález ovšem neoznámili, ale odprodali směnárníkovi. Ten jednu část prodal pražskému sběrateli a druhou starožitnické firmě v Berlíně. A trvalo sto let, než se muzeu snad už definitivně nalezené předměty podařilo získat. Z mnoha drobností bych zmínil pomandr, tedy nádobku na voňavku, která byla jakousi prababičkou dnešních deodorantů. Kromě toho zde také uvidíte několik číší z čirého, síťovaného skla vyrobených v Benátkách a v jižním Nizozemsku. To ale berte jen jako předvoj.

Místnost vpravo nese název Příběh vlákna a je věnována oděvům. Kompletní šaty vystavené ve vitrínách se ovšem vztahují k období od 18. století do první republiky. O to zajímavější věci najdete v šumplatech. Zatímco na návštěvě kdekoliv jinde by vás za jejich otevírání právem vykázali, zde jste k tomu přímo vyzýváni. Jsou jich desítky a v každém z nich je uložena ukázka látky. Nejstarší "hadříky" pocházejí z první třetiny 15. století. Doba jim většinou na vzhledu neubrala a některé ornamenty by ani dnes nepůsobily anachronicky. Na zmíněné "šuplíky" narazíte i jinde a osobně považuji tento u nás nezvyklý nápad za velmi zdařilý. Ve všech místnostech dokresluje kolorit dobový nábytek, zde většinou renesanční truhly. Nezapomeňte ještě vyšplhat do uměle vytvořeného patra, kde najdete součásti oděvů církevních hodnostářů.

Pak je nutné vrátit se do první místnosti a dát se na druhou stranu, kde je část nazvaná Umění ohně. Pokud vás už zaujaly číše v úvodu, pak tady jsou podobných artefaktů ze skla nebo z keramiky stovky. Jakýsi stručný průřez od antiky přes středověk dál najdete uprostřed místnosti. K námi preferovanému období jsem neviděl nic, co by mi vyrazilo dech. Spoustu krásných věcí naleznete ale ve vitrínách podél zdí. Půvabná a informačně zajímavá byla číše takřka obřích rozměrů s namalovanými hráči karet a vrchcábů vyrobená roku 1596 v Čechách. Z dalších exponátů zmíním ještě dvojstěnné číšky z barevného skla s rytinou ve zlatě, nebo poháry zdobené "kresbou" diamantem (správně punktování). To jsou ovšem jednotlivosti a v takovém množství si určitě nějakou zajímavůstku najde. Mně třeba vrtá hlavou, kdo nakukal rokokovému autorovi porcelánové figurky, že Turci jezdí na hroších.

S ohněm je spojen i další sál, ten je totiž věnován zpracování kovu. Opět zde platí to, co v předchozím - je toho moc. Nejstarším předmětem asi bude akvamanile ve tvaru koně z první poloviny 13. století. Následuje kolekce středověkých a renesančních šperků, včetně prvních kapesních hodinek. Ty stříbrné v podobě lebky by i dneska udělali jejich majitele okrasou každé společnosti. Důkazem toho, že renesance přinesla také zájem o hygienu, jsou dvě zdobené cestovní manikúry. V prvním okamžiku jsem váhal, zda se nejedná o kapesní vydání chirurgické soupravy, ale ta lžička byla opravdu na čištění uší. Na otočných policích je důmyslně vystaveno cínové nádobí a další menší kovové předměty od středověku až po secesi. Na závěr nezapomeňte opět prošmejdit "šuplátka", kde je mimojiné vývoj klíčů, a zacinkat na repliku krásně zdobeného renesančního zvonku.

V poslední místnosti věnované knihám a tiskovinám toho z pochopitelných důvodů ke středověku mnoho nenajdete. Nejsme také v Památníku národního písemnictví, takže se musíte spokojit s několika faksimilemi Pokud jste předchozí místnosti absolvovali poctivě, stejně už budete celí vykoukaní. Ožít ovšem mohou milovníci secesních plakátů nebo Sudkových a Drtikolových fotografií.

Expozice není možná rozsáhlá prostorem, ale rozhodně počtem a hodnotou exponátů. Obsahuje několik vtipných řešení nedostatku místa a k návštěvníkovi je "přátelská". Pokud jste Uměleckoprůmyslové muzeum ještě nenavštívili, najdete ho pár kroků od stanice metra Staroměstská a za vstup zaplatíte 60 korun. Návalu se obávat nemusíte. I když při mé návštěvě byla turistická sezóna v plném proudu, muzeum je v samém centru a propagaci věnovalo pozornost, sály jsem v neděli odpoledne procházel prakticky sám.