Opakování z hodin dějepisu I., Počátky Francie

Historikové považují Franckou říši za předchůdce dnešního Německa a Francie. Rozdělila se roku 843 verdunskou smlouvou mezi tři vnuky Karla Velikého. Jedním z nich byl Karel zv. Holý, který získal území na západ od Rýna a položil tak základy dnešní Francii. Patřil do dynastie Karlovců, která vládla ve Francii až do r. 987. Karel Holý byl r. 869 v Methách korunován králem.

Historikové považují Franckou říši za předchůdce dnešního Německa a Francie. Rozdělila se roku 843 verdunskou smlouvou mezi tři vnuky Karla Velikého. Jedním z nich byl Karel zv. Holý, který získal území na západ od Rýna a položil tak základy dnešní Francii. Patřil do dynastie Karlovců, která vládla ve Francii až do r. 987. Karel Holý byl r. 869 v Methách korunován králem.

Na počátku své vlády měl silnou moc, snažil se sjednotit všechny části bývalé Francké říše, ale to se mu nepodařilo. Díky tomuto neúspěchu rostla moc šlechty, která si později vydobyla dědičnost svých lén a právo vypovědět poslušnost. Dědičnost šlechtických lén přispěla k rozvoji celé lení soustavy a tehdejší vývoj sociální struktury předběhl sousední Německo o celé jedno století. Královská moc byla stále menší. K decentralizaci moci přispěly i boje s Normany. Ti přišli v 1. polovině 9. století ze Skandinávie na Západoevropské pobřeží. Normané se po moři, a také po velkých řekách, dostali až do samotné Paříže. Jejich nájezdy znamenaly smrtelné nebezpečí pro celé pobřeží. Aby francouzský panovník Karel III. Prosťáček, z dynastie Karlovců, ochránil Paříž, uzavřel s Normany r. 911 mírovou smlouvu a daroval jim severní pobřeží Francie, dnešní Normandii. Toto území, však nebylo jejich vlastnictvím, nýbrž ho měli pouze jako léno francouzského krále. Usídlení těchto bojovných kmenů na severu Francie vedlo k pozdější výrazné kulturní odlišnosti mezi jižní a severní Francií. Právě tato různorodost sehrála důležitou roli v dalším vývoji Francie. Ale mír s Normany nepřinesl očekávaný klid v zemi, nastalo dlouhé období zmatků a vnitřních nepokojů.

Změna nastala až s nástupem nové dynastie, dynastie Kapetovců, která vládla až do roku 1328. Zakládajícím panovníkem je Hugo Kapet (= Pláštík) z rodu Robertovců. V této době měla šlechta stále výsadní postavení ve státě, a proto Kapetovci hledali proti ní nějakou oporu. Našli ji u církve, ale později se zjistilo, že to nebyla šťastná volba. Církev byla se šlechtou úzce spojena nejen sňatkovou politikou (tehdy ještě nabyl zaveden celibát), ale šlechta tvořila také většinu církevní hierarchie a disponovala v církevním majetkem. Byla tedy nespolehlivá. Jako lepší varianta se ukázaly kláštery, které byly méně závislé na šlechtě a některé dokonce podléhaly papeži. Příkladem byl klášter Cluny, který byl značně iniciativní ve snaze o nápravu poměrů. Jeho opat Odon začal na konci 10. století prosazovat reformu klášterního života, vzniklo tzv. clunyjské hnutí. Opat prosazoval zpřísnění pravidel života v klášteře a kladl důraz na morální hodnoty. Vytvářeli se centralizované soustavy klášterů, podřízených přímo papeži a zcela nezávislých na světské moci. Reformní hnutí se šířilo nejen ve Francie, ale i v Německu, Anglii, Itálii a ve Španělsku. Clunyjské hnutí nebylo jediné, ale zato největší a nejvlivnější. Jedním z forem boje proti šlechtické anarchii bylo vypracování projektu "boží příměří", na němž pracovali biskupové z jižní Francie. Dílo obsahovalo např. zákaz bojů v některých dnech v týdnu a o velkých církevních svátcích. Jelikož toto nařízení bylo porušováno, byly vyhlašovány tresty jako např. interdikt (= zákaz vykonávání církevních obřadů pro určité území nebo jednotlivce). Boj se šlechtou však neustával, stále měla příliš velkou moc, a tak se panovník obrátil na města. V této době se rozvíjel obchod i zemědělská výroba, a tak rostla hospodářská síla měst (11. století). To se nelíbilo šlechtě, proto města bojoval se světskými a církevními feudály. Král se samozřejmě stavěl na stranu měst a udílel jím zvláštní výsady, tzv. komuny (= svoboda občana a nezávislost na feudální moci). Města se tak stala doménou a oporou královské moci.