Ve druhé polovině loňského roku jsem navštívil dvě bývalá šlechtická sídla, která vzbuzují smutek na duši člověka, který v památkách vidí obraz minulosti a úctu k někdejším stavitelům. První z nich leží nedaleko jaderné elektrárny Dukovany a jmenuje se VALEČ. Zámecký areál, který ještě před padesáti lety zahrnoval kromě trojkřídlého renesančního zámku také dva rybníky, je dnes velmi ohrožený. Ještě několik let po válce zde žila rodina majitele zámku, ale po roce 1948 jim byl zámek zkonfiskován a následně podléhal zubu času. Rybníky byly v podstatě zrušeny a interiér zámku postupně likvidován. Ačkoliv zde po nějakou dobu byly úřednické kanceláře, objekt pustl. Něčí šílený nápad přestavění části zámku na kino nebyl nikdy dokončen, ale navždy poškodil historickou hodnotu objektu. Přesto zde zůstalo mnoho místností se zachovalou obloukovou klenbou, mnoho renesančních ostění a portálů (nejstarší z nich nese letopočet 1534, kdy od Pernštejnů koupil Valeč Smil Osovský z Doubravice, jak je zde psáno). A kde nejsou vidět psaníčková sgrafita, ohromí nás poctivost kamenické a zednické práce na zámeckých zdech. Samotná stavba je v poměrně dobrém stavu s velmi dobrou střechou. Její budoucnost je však poměrně nejasná. Ačkoliv byl objekt vrácen v neobyvatelném stavu původním majitelům, zatím to nevypadá, že se najdou prostředky pro návrat do jeho podoby před padesáti lety.
Celkový pohled na zámek od západu.
Valeč ze severu.
Severní křídlo zámku.
Valeč z jihu, vpravo dole snad zbytky po původmí tvrzi, foceno z vypuštěného rybníku.
O pár týdnů později mne bicykl přivezl ke zřícenině SLEZSKO-OSTRAVSKÉHO HRADU. Vstupní brána byla zavřená, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by zde snad někdo mohl v posledních letech bránu otevřít, neřkuli jí projít. A tak jsem šel podél "hradeb" až k místu, nad kterým by milovník historie zaplakal. Tam, kde bychom čekali nárožní baštu, ochrannou věž bylo torzo bývalé diskotéky. Ano, zřejmě hradní bašta byla upravena (značně předělána či snad úplně přestavěna) v cosi podivného, dnes již jen střepy posetého. Nicméně právě tady je nejsnazší vstup do hradu. Rozlehlému nádvoří dominuje torzo hradního paláce a vidět je i vstupní hranolová věž s mansardovou střechou. Víme, že se zde těžilo uhlí přímo pod samotným hradem a celý objekt se i částečně propadl. Před lety byly učiněny pokusy o jeho záchranu, ale nedokončené stěny z rudých cihel celý areál ještě více devastují. Nevím, kdy zde byla diskotéka zrušena, ale je jasné, že objekt už nemůže sloužit ničemu jinému než působení zubu času či jako místo pobytu pro nejrůznější pochybné existence. Bohužel nemůže být považován za cíl romantického výletu, ale přesto jsem byl rád, že jsem ho mohl navštívit.
Celkový pohled na zříceninu do jihu.
Torzo hradního jádra po snaze opravit ho...
Vež nad vstupní branou, foceno z hradního nádvoří.
Bývalá diskotéka či klub v areálu hradu, vpravo hradba.
