Cesta na Čachtice

Letošní dovolenou, ostatně stejně jako dvě předchozí, jsem se rozhodl strávit na Slovensku. Tentokrát mojí základnou bylo Nové Mesto nad Váhom, které se ukázalo jako poměrně výhodný výchozí bod pro výlety po tomto úseku Pováží. Skoro na dosah ležela malebná a pověstmi opředená zřícenina Čachtického hradu. A. Hoferek ve své knížce Hradní zříceniny na Slovensku doporučuje výstup z nedaleké obce Čachtice. Já jsem měl na výletě společnost dvou kamarádek z Xchatu, které nedaleko bydlí, a ty vybraly cestu z vísky Višňové. Do ní jsme se dostali přímo z Nového Mesta asi po čtvrthodině jízdy lokálkou. Následoval poměrně krátký výstup do strmého kopce, po kterém jsme se ocitli na hřebeni vedoucím už přímo k hradu. Pohled z tohoto hřebene na hrad je nejtypičtější.
Tady se odehrálo drama, které zpopularizoval, ale také značně přibarvil Jožo Nižnánsky – příběh krvelačné paní Alžběty Báthoryové. Nižnánského verze je záležitost beletristická a dnes už existuje dost literatury faktografické. Velký kus práce odvedl Jozef Kočiš, který na toto téma napsal hned několik knih. Já jsem shodou okolností v místním muzeu pod Beckovem zakoupil jeho knížku Alžbeta Báthoryová a palatín Thurzo (Pravda o čachtickej paní), o jejíž popularitě svědčí i to, že vyšla už ve třetím vydání. Dílko je to poměrně útlé, připomínající spíš obsáhlejší odborný článek, ale o to je faktograficky hutnější a navíc zpracované se znalostí materiálů v zahraničních archivech. Zvlášť cenné jsou překlady soudních výpovědí některých očitých svědků. S odstupem času se zdá být nepochopitelné, že se Alžbětě Bathoryové dařilo své zločiny utajovat tak dlouho. Nejvyšší dobové odhady hovoří až o 650 mrtvých dívkách prakticky ze všech sociálních skupin a z různých částí habsburské monarchie.

Kočiš uvádí zhruba tyto důvody, pro něž byla Báthoryová potrestána tak pozdě:

1) její vysoký společenský původ (patřila k nejvyšší uherské aristokracii s významnými styky)
2) obavy nejbližších příbuzných ze skandálu
3) loajalita jejích pomocníků, kterým jako poddaným hrozily tresty mnohem přísnější
4) strach služebnictva (činnost Bathoryové byla veřejným tajemstvím)
5) války v Uhrách a společenský chaos za slabé vlády Rudolfa II.
6) páchání zločinů na rozsáhlém území (děvčata nemučila jen v Čachticích, kde byla dopadena, ale i na cestách a na ostatních svých panstvích)
7) konspirační metody

Kočiš se také obrátil na psychiatry, aby odhalil pohnutky, které Báthoryovou vedly k páchání tak krutých skutků. Upozorňuje, že její případ není v historii daleka ojedinělý a se sadismem v té nejhorší podobě se setkáváme i dnes. U Báthoryové se měl projevovat tzv. impulsivní sadismus, při němž se pachatel dopouští zločinu pod tlakem neodolatelného vnitřního impulsu. Přitom ostatní duševní schopnosti zůstávají zachovány. To pak umožňuje zločiny tajit. K takovému jednání měla Alžběta zřejmě rodinné dispozice – nebyla jediná, u níž se tyto rysy projevily. K tomu je nutné přičíst neharmonický rodinný život a hlavně příležitost rozvinout svou deviaci.

V názvu knihy je zmíněn i palatin Thurzo, který Báthoryovou na Čachtickém hradě dopadl přímo při činu a byl zodpovědný za její potrestání. Jeho postava stojí obvykle poněkud ve stínu, ale jeho lidský příběh je neméně zajímavý. Je těžké si představit, v jak složité situaci byl. Na jedné straně na něj vyvíjel tlak panovník Matyáš II., který trval na přísném potrestání, na druhé straně měl úzké styky s rodinou vražedkyně, jíž by se citelně dotkla případná konfiskace majetku. Proto se soud konal na jeho panství v Bytči, kde mohl dohlédnout, aby vynesený rozsudek byl tvrdý k pachatelce, ale nedotkl se její rodiny. To se mu nakonec podařilo, když byl vynesen doživotní trest velmi tvrdého uvěznění přímo na Čachticích.

Kočiš se také pozastavuje nad jedním z trendů, který se v poslední době objevil u některých maďarských historiků, kteří se zabývají tímto případem. Přišli s tezí, že Báthoryové praktiky byly ve skutečnosti lidovým léčitelstvím s neuspokojivými výsledky. To Kočiš zcela odmítá.

Je dost nepravděpodobné, že by se kniha Alžbeta Báthoryová a palatín Thurzo objevila v českých knihkupectvích, už proto, že ji autor vydal vlastním nákladem, a také na Slovensku jsem ji našel jen na jediném místě. Ale pokud se vám do ruky dostane Hoferkova práce, tak v ní v podstatě najdete stručné shrnutí.

Na čachtickou paní jsme narazili i přímo ve vesnici Čachtice, kam jsme z hradu sestoupili. Původně totiž byla pochována ve zdejším kostele. Její tělo se ale nikdy nenašlo. Existují dvě teorie – podle jedné bylo někdy v minulosti převezeno do Polska, podle druhé stále může být ukryto v některé z dosud neotevřených krypt. Ke spekulacím vede honosný náhrobek jednoho písaře. Je na něm totiž patrné, že původní nápis byl nedokonale odstraněn a nahrazen jiným.

V obci, na níž je patrné, že v minulosti měla větší ambice, než se stát jen jakýmsi apendixem Nového Mesta, byla také nevídaná koncentrace menších feudálních sídel – původně dokonce čtyři zámečky. Jeden ale zanikl zcela a z druhého zbyl jen kus zdi. Další dva jsou ale v pěkném stavu k vidění dodnes. Výlet lze zakončit na náměstí v útulné pizzerii, kde opět najdeme Alžbětu Báthoryovou – tentokrát na kopii její podobizny. Při cestě na zpáteční vlak je nutno počítat s určitou časovou rezervou, protože místní nádraží je poměrně vzdáleno od obce.