Feudum

Časopis o středověku, hradech a historickém šermu

Architektura

Hledání hradu Zátor

(Nalezení..)

Stejně jako mnoho podobných zřícenin slezských panských sídel, je i hrad Zátor více méně vymazán z povrchu země a paměti lidí. A ty z dochovaných střípků informací, jež se o něm zmiňují, dávají o jeho historii obraz mlhavý a nejasný. Pokusil jsem se jich, před mou třetí výpravou za nalezením Zátora, posbírat co nejvíc a jsa v hledání úspěšný, brzy je uceleně nabídnu i vám.

Poprvé jsem do kopců nad Zátorem zavítal v zimě roku 2001, v období pro hradomily nejnevhodnějším. Vše bylo zapadáno sněhem a tak jediným objevem bylo příjemné pohostinství u Šveců v nedalekých Branticích, které funguje nezměněné dodnes. Má druhá, loňská návštěva zátorských končin, kdy jsme s Troublem chtěli už konečně a definitivně najít zbytky hradu Zátor a stejně byli neúspěšní, mi uvrtala do hlavy brouka, který letos opět ožil. Vybral jsem vhodný termín 22.11.2003, kdy nehrozila kolize se žádnou akcí, a vlakem 7:15 vyjel z nádraží Ostrava – Svinov směr Krnov. Počasí bylo zamračené a na kopcích okolo Zátora se tetelil značně nefotogenický opar. Ve vlaku jsem prostudoval všechny materiály, které jsem si vzal s sebou, a konsultoval je s mapou KČT, podle které jsme vedli svá minulá hledání. S odstupem času mi bylo jasné, že z míst, jež jsme označovali za domnělý hrad Zátor, nemohlo být ani náhodou vidět do údolí řeky Opavice, nemluvě o ovládání celého údolí z hradního kopce. A přestože místa našeho předchozího hledání probíhala na kopci s kdysi příznačným názvem „Hradní“, dnes „Zátorský“, musí hrad stát mnohem blíže vsi Loučky, než jak ukazuje mapa KČT.

Od zátorského kostela, jenž stojí nad obcí a dá se od něj obhlédnout široké okolí, upřesňuji svou domněnku o poloze hradní zříceniny. Po modré turistické značce potom pokračuji za statek místního ZD a dál za dopravní značku „Zákaz vjezdu“. Pozorně zkoumám skaliska zvedající se po mé pravé ruce a sem tam mrknu očkem vlevo za Hradský potok na chlapíka sekajícího dříví velkou, opravdu velkou sekerou. :-) Vzpomínám, že z posledního výletu jsme se vraceli po výrazné štěrkové lesní cestě vedoucí právě zprava, která je plnou čarou zaznačena v mapě KČT. Od zákazové značky tedy ujdu cca 0,5 km až k ní. Dnes zde probíhá čilá těžba dřeva a traktor cestu rozryl k nepoznání. Zahnu vpravo a bahnem vyjdu až do míst, kde se po levé ruce ze strmého úbočí svažuje na štěrkovou cestu lesní pěšina. Je to ta, po které jsme se právě minule vraceli z neúspěšného hledání. Pokračuji ale dál po štěrkové cestě ještě asi 300 m. V obavě, abych nepřešel, vyjdu doleva do kopce a vystoupám až na hřeben, po kterém kráčím směrem zpět ke vsi Loučky.

Těžba zasáhla celý místní les, je zde hodně napadaných stromů a odřezaných větví. Doufám, že to v hradním areálu nebude vypadat podobně. Střídavě kontroluji mapu a půdorysné zaměření. Vyplaším srnku, která úprkem mizí v houští. Civilizace je sice nedaleko, i tak si na zemi najdu a zalomím pořádnou větev a ořežu z ní festovní sukovici. Člověk nikdy neví. Docházím k vysokému skalnímu suku a půdorysné zaměření už do kapsy neschovávám. Sejdu z něj, vylezu na další podobný skalní útvar a jsem na místě. Před sebou vidím stále zřetelný hradní příkop a za ním další skálu, ke které se kdysi přimykala obvodová hradba. Naposledy zkontroluji zaměření i pozici podle buzoly, protože další nezdar už nechci připustit. Jsem opravdu na místě. Fouká silný, studený vítr. Snažím se před ním ukrýt a najít vhodné tábořiště. Příkop se zprvu sice jeví jako dobré řešení, je ale zcela zarostlý ostružiním a jiným ostnatým neřádstvem, stejně jako většina hradního areálu. Raději se uchýlím mezi kořeny a kmen statného buku. Popíjím horký čaj a přemýšlím, kde začnu fotit. V létě, kdy stromy překypují listovím a trávy jsou nejvyšší, to tady musí být pravý a nefalšovaný běs prales. Nechám batoh na místě, na zaměření si píši kontrolní čas 10:30 a jdu obhlédnout skálu na nejužším místě ostrožny. Pod ní, zařezaná do skály, vede ona štěrková cesta, takže kdybych nestoupal na hřeben a pokračoval dál, bez problému dojdu až pod zříceninu.

Udělám první foto, výhled ze skalního suku směrem na ves Loučky a potom 76 dalších na různých místech hradu. V přestávkách se krmím svačinou z domova, zahřívám čajem a občas dloubnu špičkou do země, jestli z ní náhodou nevyskočí keramický střípek vyplavený z hlubin k povrchu prudkým deštěm. Když ze Zátoru odcházím, hodinky ukazují 13:50. Hodinu trvá cesta do Brantic a v hostinci U Šveců mají, jako završení dobrého dne, výtečnou zabíjačkovou polévku.


Výřez mapy KČT č. 58. Černou barvou je přeškutnuto špatné zaznačení plohy hradu Zátor, červenou barvou je zaznačená správná poloha.


Pohled od zátorského kostela na hradní ostroh (uprostřed fotografie). Pás stromů vedoucí k ostrohu z pravé strany je značená cesta KČT (modrá).


Pohled na ostroh od místního ZD ze značené cesty KČT (modrá).


Pohled z kraje ostrožny na Loučky (směr JV)


Pohled ze severu na příkop dělící hradní jádro od jihovýchodního konce hřebene.


Pohled ze severu na příkop dělící hradní jádro od skalního suku na SZ.


Parkánová zídka na severní hraně opevnění


Zbytky zdiva v prohlubni na JZ hradního jádra


Pohled na ostroh ze severu.