Hledání hradu Zátor

Stejně jako mnoho podobných zřícenin slezských panských sídel, je i hrad Zátor více méně vymazán z povrchu země a paměti lidí. A ty z dochovaných střípků informací, jež se o něm zmiňují, dávají o jeho historii obraz mlhavý a nejasný. Pokusil jsem se jich, před mou třetí výpravou za nalezením Zátora, posbírat co nejvíc a jsa v hledání úspěšný, brzy je uceleně nabídnu i vám.

Poprvé jsem do kopců nad Zátorem zavítal v zimě roku 2001, v období pro hradomily nejnevhodnějším. Vše bylo zapadáno sněhem a tak jediným objevem bylo příjemné pohostinství u Šveců v nedalekých Branticích, které funguje nezměněné dodnes. Má druhá, loňská návštěva zátorských končin, kdy jsme s Troublem chtěli už konečně a definitivně najít zbytky hradu Zátor a stejně byli neúspěšní, mi uvrtala do hlavy brouka, který letos opět ožil. Vybral jsem vhodný termín 22.11.2003, kdy nehrozila kolize se žádnou akcí, a vlakem 7:15 vyjel z nádraží Ostrava – Svinov směr Krnov. Počasí bylo zamračené a na kopcích okolo Zátora se tetelil značně nefotogenický opar. Ve vlaku jsem prostudoval všechny materiály, které jsem si vzal s sebou, a konsultoval je s mapou KČT, podle které jsme vedli svá minulá hledání. S odstupem času mi bylo jasné, že z míst, jež jsme označovali za domnělý hrad Zátor, nemohlo být ani náhodou vidět do údolí řeky Opavice, nemluvě o ovládání celého údolí z hradního kopce. A přestože místa našeho předchozího hledání probíhala na kopci s kdysi příznačným názvem „Hradní“, dnes „Zátorský“, musí hrad stát mnohem blíže vsi Loučky, než jak ukazuje mapa KČT.

Od zátorského kostela, jenž stojí nad obcí a dá se od něj obhlédnout široké okolí, upřesňuji svou domněnku o poloze hradní zříceniny. Po modré turistické značce potom pokračuji za statek místního ZD a dál za dopravní značku „Zákaz vjezdu“. Pozorně zkoumám skaliska zvedající se po mé pravé ruce a sem tam mrknu očkem vlevo za Hradský potok na chlapíka sekajícího dříví velkou, opravdu velkou sekerou. :-) Vzpomínám, že z posledního výletu jsme se vraceli po výrazné štěrkové lesní cestě vedoucí právě zprava, která je plnou čarou zaznačena v mapě KČT. Od zákazové značky tedy ujdu cca 0,5 km až k ní. Dnes zde probíhá čilá těžba dřeva a traktor cestu rozryl k nepoznání. Zahnu vpravo a bahnem vyjdu až do míst, kde se po levé ruce ze strmého úbočí svažuje na štěrkovou cestu lesní pěšina. Je to ta, po které jsme se právě minule vraceli z neúspěšného hledání. Pokračuji ale dál po štěrkové cestě ještě asi 300 m. V obavě, abych nepřešel, vyjdu doleva do kopce a vystoupám až na hřeben, po kterém kráčím směrem zpět ke vsi Loučky.

Těžba zasáhla celý místní les, je zde hodně napadaných stromů a odřezaných větví. Doufám, že to v hradním areálu nebude vypadat podobně. Střídavě kontroluji mapu a půdorysné zaměření. Vyplaším srnku, která úprkem mizí v houští. Civilizace je sice nedaleko, i tak si na zemi najdu a zalomím pořádnou větev a ořežu z ní festovní sukovici. Člověk nikdy neví. Docházím k vysokému skalnímu suku a půdorysné zaměření už do kapsy neschovávám. Sejdu z něj, vylezu na další podobný skalní útvar a jsem na místě. Před sebou vidím stále zřetelný hradní příkop a za ním další skálu, ke které se kdysi přimykala obvodová hradba. Naposledy zkontroluji zaměření i pozici podle buzoly, protože další nezdar už nechci připustit. Jsem opravdu na místě. Fouká silný, studený vítr. Snažím se před ním ukrýt a najít vhodné tábořiště. Příkop se zprvu sice jeví jako dobré řešení, je ale zcela zarostlý ostružiním a jiným ostnatým neřádstvem, stejně jako většina hradního areálu. Raději se uchýlím mezi kořeny a kmen statného buku. Popíjím horký čaj a přemýšlím, kde začnu fotit. V létě, kdy stromy překypují listovím a trávy jsou nejvyšší, to tady musí být pravý a nefalšovaný běs prales. Nechám batoh na místě, na zaměření si píši kontrolní čas 10:30 a jdu obhlédnout skálu na nejužším místě ostrožny. Pod ní, zařezaná do skály, vede ona štěrková cesta, takže kdybych nestoupal na hřeben a pokračoval dál, bez problému dojdu až pod zříceninu.

Udělám první foto, výhled ze skalního suku směrem na ves Loučky a potom 76 dalších na různých místech hradu. V přestávkách se krmím svačinou z domova, zahřívám čajem a občas dloubnu špičkou do země, jestli z ní náhodou nevyskočí keramický střípek vyplavený z hlubin k povrchu prudkým deštěm. Když ze Zátoru odcházím, hodinky ukazují 13:50. Hodinu trvá cesta do Brantic a v hostinci U Šveců mají, jako završení dobrého dne, výtečnou zabíjačkovou polévku.

Výřez mapy KČT č. 58. Černou barvou je přeškutnuto špatné zaznačení plohy hradu Zátor, červenou barvou je zaznačená správná poloha.