Kde se vzal pitaval?
(cesta k pramenům detektivy do 18. století)
Laskavý čtenář promine, že v následujících řádkách poněkud odbočím – a to hned dvakrát. Kniha, o níž píši, totiž pojednává o době, která už je mimo rámec časového vymezení středověku a navíc vyšla v roce 1967, takže nejde ani o recenzi na nějakou novinku. Její objev v antikvariátu mě ale zaujal natolik, že jsem se jí rozhodl věnovat na stránkách Feuda trochu pozornosti. Jmenuje se Slavné kriminální případy a jejím autorem je Francois Gayot de Pitaval (1673 – 1743), francouzský právník a spisovatel. Jeho jméno není českému čtenáři úplně neznámé, stalo se totiž synonymem pro knihy soudních případů. V titulu „Pražský Pitaval“ si ho vypůjčil novinář Egon Ervín Kisch a „Malý pitaval“ se jmenoval detektivní seriál České televize.
Pitaval v monumentálním díle, které díky četným doplňkům po jeho smrti dosáhlo 36-ti svazků, popisuje konkrétní soudní případy z doby francouzských králů Ludvíka XIII.-XV. U nás publikovaná kniha je pouhým zlomkem a představuje jenom šest kauz. I na nich si ale můžeme vytvořit představu o celkové úrovni originálu. Autor v nich vystupuje jako nestranný vypravěč seznamující čtenáře s trestným činem. Uvádí i ty nejmenší podrobnosti, které při jeho objasňování sehrály nějakou roli. Stejně jako v klasické detektivce zde totiž platí, že na první pohled zanedbatelná okolnost může ve finále rozhodnout o životě či smrti na popravišti. Pitaval na začátku nabízí několik možných pachatelů, podobně jako u Agathy Christie jsou na začátku podezřelí prakticky všichni hlavní protagonisté. Mistrovsky řadí argumenty, jimiž každého z hlavních protagonistů staví do role podezřelého, aby je vzápětí pomocí protiargumentů vyvrátil a nakonec usvědčil skutečného pachatele. To vše autor činí velmi poutavě – osoby, které opustily tento svět před staletími, jsou stejně živé jako my. Před jeho kritickým pohledem neunikli ani nejvyšší soudní úředníci – i v nich spatřuje především jen lidi. Za to si mimochodem Pitaval ve své době vysloužil kritiku. Zkrátka ideální četba pro každého, kdo si rád v detektivce předem tipuje pachatele.
Fascinující je také období, v němž se příběhy odehrávají. V dějinách kriminalistiky se jednalo o počátek zlomu. Na straně jedné se začínají prosazovat zcela moderní kriminalistické metody, jako je například využití jedinečnosti otisků každého nástroje v materiálu, na straně druhé byli za hodnověrné svědky považováni například duchové. Pitavalovi slouží ke cti, že vždy stál na straně rozumu a neváhal ze lži usvědčit například jeptišky účelově předstírající posedlost ďáblem. Nesmíme zapomenout, že tehdy se běžně k vynucení přiznání používalo mučidel a nejednou na nich zemřel člověk, jehož nevinu se později podařilo prokázat důkazní cestou. Autor v žádné z kapitol přímo nevystupuje proti útrpnému právu, ale dává najevo, že si je vědom jeho omezených možností i značné pravděpodobnosti vynucení falešného přiznání.
Každý případ je zcela originální a slouží jako důkaz, že příběhy psané životem jsou většinou zajímavější než nejkrkolomnější fabule. Osobně se mi zdá, že od Pitavalových dob šla úroveň detektivky spíše dolů a jen těm nejlepším se podařilo přiblížit k jeho kvalitám. I když zde srovnáváme věci poněkud odlišné – případy skutečné a smyšlené. Protože pracovně přicházím do styku s každodenními svodkami, které policie poskytuje médiím, neodpustím si poznámku, že pachatelé trestní činnosti v 18. století měli poněkud více fantazie. Také staré francouzské soudnictví bylo jiné – i advokátům obviněných se jednalo o spravedlnost (a nikoliv o propuštění zjevného pachatele), která tehdy více než dnes byla v souladu se zákonností.
Je zvláštní, že u nás vyšlo jen malé torzo Pitavalova díla. V řadě evropských zemí bylo vydáno komplet a většinou několikrát. Myslím, že tady existuje prostor pro některé z našich vydavatelství. Zatím čtenáři nezbývá, než se po knížce popídit v některé z knihoven. Naděje na úspěch je poměrně značná, protože Orbis ji vydal v nákladu 50.000 kusů. Pokud se vám poštěstí, nezapomeňte přečíst ani Doslov a závěrečnou stať. I když ty už Pitaval nenapsal, stojí za pozornost.