Lancknechti na sněhu

Dlouho byla zima pro SHŠ obdobím poněkud ospalým, kdy se členové měli věnovat zejména údržbě výzbroje. I když zbrojíři, kteří v prosinci či lednu nemají plech, do kterého by klepli, a v březnu by je zájemci o opravy a nové kusy div nestrhali, by asi byli jiného názoru. Pověst „ospalé zimy“ se pomalu mění a kromě tradičních plesů se začínají objevovat i zimní bitvy. Jedna taková byla svedena 26.února 2005 před panoramatem nově vybudovaného „hradu“ v Červeném Újezdě nedaleko Prahy. Akci z období lancknechtů, tedy z 16. století, pořádaly Zbrojné houfy (houfy.webzdarma.cz).

Po zkušenostech z podobného vystoupení z jara 2004, kdy byl problém se na místo dostat kvůli autobusu přeplněnému návštěvníky, jsem zvolil poměrně časný odjezd z Prahy. Tak jsem byl přítomen i nácviku vystoupení. Ano, to jsou ty fotografie, kde mají pikenýři maskáče a lyžařské bundy. To a trpělivost účinkujících, kteří mě nezahnali na útěk, mi umožnilo udělat pár fotografií z bezprostřední blízkosti. Důraz byl kladen především na souhru pěších a jízdy – tedy dvou přítomných jezdců.

Samotná „bitva“ se odehrávala podle osvědčeného scénáře – takřka didaktických ukázkách boje lancknechtů. To vycházelo z nevelkého počtu (v řádech desítek) účinkujících, který neumožňoval svedení rozsáhlejšího střetu na delší dobu, aniž by účastníci nemuseli několikrát obživnout. Tento přístup ale na druhé straně klade větší důraz na lepší secvičenost všech osob „na place“. Vlastní boj se odehrál v samotném závěru a byl ukázkou utkání před polním upevněním a jeho dobývání. Jestliže se v něčem vystoupení výrazně kvalitativně lišilo od jiných, pak to bylo v nasazení koní. Byli sice jenom dva, ale o to více si zahráli. Pokud jinde organizátoři používají zvířata spíše jako živou kulisu a z bezpečnostních důvodů je drží od boje dál, zde šla přímo do akce. Zatímco jeden kůň předvedl prorážení nepřátelského šiku, druhý sehrál pěknou etudu řízného pádu s následným ubitím jezdce. Nešlo přitom o žádnou „partyzánštinu“, ale o dobře nacvičenou a před vystoupením mnohokrát zopakovanou akci, což bylo zárukou výborného efektu s minimálním rizikem. Koně i jezdci si nepochybně zasloužili respekt.

Dalšími zajímavými prvky byly realistické pyrotechnické efekty (výbuch sudu se střelným prachem u vchodu do pevnosti) a samotné polní opevnění. Val se spíše symbolickým příkopem a dvěma střeleckými stanovišti vypadal velmi solidně a mohl by vydržet i několik sezón. Pokud by ovšem použitá výdřeva nebyla silně napadena červotočem. Je to škoda, protože tenhle brouček dokáže v krátké době materiál zničit, je velmi obtížné se ho zbavit a v krátkém čase by celou stavbu mohl učinit nebezpečnou.

Na to, že teploměr ukazoval pod nulou a krajina byla pod sněhem, akce přilákala slušné množství návštěvníků. Většina přijela auty, takže přilehlé parkoviště bylo záhy plné. Návštěvnost tedy byla určitě lepší než v létě, kdy se zde podobné vystoupení hrálo, jak jsem slyšel, jen před několika lidmi. Jenom škoda, že tentokrát byla pro diváky vyhrazena jen jedna strana a jak káže zákon schválnosti -ta proti slunci. Pamatuji si, že v Červeném Újezdě kromě ní byla možnost stopnout si k bojišti i z jednoho z boků. Prostor pro diváky zde nemá výhodu přírodního svahu jako například v Libušíně, takže z třetí řady už je vidět jen velmi špatně – o focení přes neposedné kulichy ani nemluvě. Celkově se domnívám, že návštěva i přes poněkud chladné počasí rozhodně byla příjemným zážitkem. Vystoupení na sněhu vypadá totiž úplně jinak než v jakémkoliv jiném ročním období.