Moře, lodě, děla

Ve druhém díle tohoto seriálu vás seznámím s několika základními typy děl, běžně používanými na lodích od 15. do 19. století a oproti očekávání začnu od toho nejstaršího. Ještě před tím mi ale dovolte opravit jeden velký omyl, který okolo lodních děl panuje. V mnohých filmech můžeme shlédnout barvité scény, kdy po dopadu na nepřátelskou loď projektil vybuchuje v gejzíru ohně a plameny se vyvalí div ne na vrcholky stěžňů. Ano, to by se mohlo stát, ovšem onen ostrostřelec, který střelu vypálil, by musel trefit lucernu ve skladu střelného prachu. Je třeba si uvědomit, že ani kamenná a překvapivě ani železná koule neobsahuje explozivní směs a paluby lodí většinou nejsou polity hořlavinou. Proto ať se stěžně lámou, ať lítají třísky a kusy zábradlí vzduchem, výbuchy ohně jsou ale jen a pouze jedním z mnoha filmařských výmyslů.

Typy děl

Komorové dělo

Tento typ děla byl hojně používán v 15. století. Protože primitivní, nepohyblivá lafeta neumožňovala nabíjet dělo zepředu, začala se tato děla, u nás známá pod názvem „rychlice“, používat právě na lodích. Dělo mělo na konci hlavně odnímatelnou nábojovou komoru opatřenou držadly. Komora se nabila mimo dělo a vsunula do zadní části hlavně. Nato se utěsňovala klínem, který se zarážel mezi komoru a výčnělek na lafetě, aby komora při zpětném nárazu nevyletěla a lépe těsnila.

Velkou výhodou těchto děl byla rychlost s jakou se z nich dalo střílet. Jeden muž z obsluhy děla komory plnil (prachovou náplní a projektilem), další dva komory již vystřelené vytahovali a vkládali nově nabité a čtvrtý loučí dělo odpaloval. Na druhou stranu ale kvalita materiálu, ze kterého byla děla vyrobena, neumožňovala příliš mnoho výstřelů po sobě, jinak se mohla hlaveň roztrhnout. Rovněž nepřesnost při odlévání způsobovala netěsnosti a zbytečný únik plynů zmenšoval výkon děla. Z tohoto důvodu se přestala komorová děla brzy používat.

Komorová děla můžeme dělit na mnoho tříd podle ráže nebo váhy projektilů. Nejobecnější a nejvýstižnější je zřejmě dělení na culveriny (kolem 18 liber) a demi culveriny (demi=polo) s váhou střel kolem 9-13 liber.

Mimo velkých se používala i komorová děla menší ráže, tzv. swivels (viz. dále), která byla umístěna na horních palubách a na zábradlí. Používala se k ničení posádky protivníka, kterému se podařilo dostat na palubu, či ke střelbě na nepřátelská plavidla na krátkou vzdálenost.

Replika komorového děla. Červeně je označena nábojová komora, modře klín k utěsnění komory.

Karonáda (carronáda)

Železné, lité 12-68 liberní dělo. Konstrukce R.Melvilla a Ch.Gascoigneho z padesátých let 18. st., vyráběná skotskou firmou Carron Iron Company ve Fallkirku. Děla tohoto typu se užívala převážně na lodích pro střelbu kartáči na kratší vzdálenosti. Po špatných zkušenostech s tradiční lafetou, při kterých sebou karonáda prudce škubla a popojela až příliš daleko, bylo toto dělo umístěno v loži na rámové lafetě, jejíž přední část byla uchycená na čepu, díky čemuž byl akční úhel cca. 180° a umožňoval tedy mířit do stran. Tento pohyb obstarávala kolečka umístěná na zadní straně lafety. Náměr se nastavoval nivelačním šroubem a mohlo se tak mířit přesněji.

Pro svou nižší váhu, v porovnání s ostatními děly, jich mohla válečná loď nést velké množství. Také mohla být umístěna na horních palubách, přičemž neovlivňovala stabilitu lodi. Krátká hlaveň (cca 1,5m) a krátký pohyb při zpětném rázu, ušetřily mnoho místa na dělostřeleckých palubách. Rovněž díky krátké hlavni bylo na nabití jedné karonády potřeba zhruba 4x méně prachu, než na nabití děla stejné ráže. I obsluha byla oproti klasickým dělům jednodušší. Po výstřelu popojelo lože po lafetě zpět, posádka dělo nabila a přitáhla pomocí několika kladek lože zpět ke střílně. Po zapálení prachu byl projektil z karonády vypálen, oproti klasickému dělu, s nižší rychlostí a proto trup nepřátelské lodi rozrušil mnohem víc, než čistý průstřel. Tato vlastnost dala karonádám přezdívku „drtič“.

Karonády se ale nikdy nestaly právoplatnou součástí standardní dělostřelecké výzbroje válečných lodí a ani v době svého největšího rozmachu se do ní nepočítaly. Po počátečním nadšení, které svou silou a drtivostí karonády vzbuzovaly, museli námořní stratégové dobře zvažovat která děla na loď umístit. Velkou nevýhodou karonád byl jejich krátký dostřel (cca. 250-300m), kdy lodě vybavené pouze karonádami mohly být rozstříleny z větší vzdálenosti, přesně tak jak se to stalo např. lodi USS Essex. Například Nelsonova vlajková loď Victory měla kromě svých 100 děl ještě dvě třicetidvouliberní karonády na přídi, dvě na zádi a 6 osmnáctiliberních na palubě.

Karonáda na pohyblivé lafetě. Červená šipka označuje kolečka pro pohyb do stran, modrá žlab v němž se pohybuje lože s hlavní.

Moždíř

Tato děla se označují rovněž jako tzv. „krátká děla“. Střílí vrchní skupinou úhlů, kdy střela dopadá na cíl téměř svisle. V lodní výzbroji je najdeme ještě na konci 16. stol. V pozdější době se s nimi opět začalo experimentovat, hlavně pak v souvislosti s některými druhy střel, jež se měly nad nepřátelskou lodí roztrhnout a zasypat palubu projektily.

Swivel

Tento typ malých palných zbraní je ve svém způsobu nabíjení podobný komorovým dělům. Byly zhotovovány buď odléváním z bronzu, nebo kováním ze železa. Dělo bylo umístěno v otočném držáku (vidlici), nenepodobném držáku vesla u pramice. Tyto držáky pak byly zasazeny v otvorech v palubním zábradlí a umožňovaly naklánět hlaveň šikmo dolů a otáčet ji do všech stran. Délka těchto děl byla nejčastěji okolo 3 stop (1m).

Swivels se používaly převážně k likvidaci protivníka, jenž se pokoušel dostat na palubu. Náhradní komory se ukládaly vždy vedle děla a tak jeho obsluha mohla vypálit několikrát rychle za sebou. V pozdějších dobách se tato otočná děla nabíjela zepředu, stejně jako děla větší, úchyt k zábradlí ale zůstal, až na detaily, nezměněn.

starší, komorově nabíjená verze děla swivel

komorové dělo swivel v palebné pozici s obsluhou

zepředu nabíjená verze 0,75 liberního děla swivel z 18. století

a konečně…

Lodní dělo

Vzhledem k tomu, že informace o tomto nejrozšířenějším představiteli těžkých planých zbraní jsou natolik obsáhlé, dovolím si mu věnovat celý další díl našeho seriálu.

Mimo již uvedených typů děl se na lodích používaly i jiné palné zbraně, jako hákovnice, které střelec opíral o zábradlí, do kterého zaklesl hák a tím ztlumil zpětný ráz, či muškety. Vůbec nejpoužívanější ruční zbraní na moři byla arkebuza, která postupně a na dlouhou dobu vytlačila jak kuše, tak všechny ostatní palné zbraně.