Po stopách Jana Husa

V posledních letech vlády Karla IV. se pravděpodobně v jihočeské vsi Husinec narodil chlapec Jan. Zřejmě nebyl nijak výjimečný oproti ostatním vrstevníkům, a jako mnozí v jeho okolí chodil do školy v nedalekých Prachaticích. Je možné, že se zde potkal s jiným Jankem, totiž Žižkou z Trocnova.

V době, kdy se všeobecně přehlížejí hříchy jako například kostkářství (oblíbená hra), opilství a další jako slabosti těla, chtěl se Jan Hus stát knězem. V tomto čase však v srdcích lidu sílí temná a tupá nenávist ke kněžím a církvi, která je nejvíce posedlá touhou po penězích. Husovi to zřejmě nevadí, ba naopak ho povolání knězem láká.

Jan Hus sám později říká, že se rád účastnil hostin, klaněl se boháčům a kupoval odpustky. Když však začal číst knihy Wyclifa a více studoval bibli, to již jako mistr svobodných umění (od r. 1396), začínal se měnit. Působí také se dvorem Václava IV. ve Francii. Po svém návratu domů začíná opět studovat. Po přepisování Wyclifových kázání se mu oči otevírají úplně; nyní již zřetelně vidí mravní poklesy církve a její odchylky od Kristovy zvěsti. V zimním semestru na přelomu roku 1401 je děkanem artistické (filosofické) fakulty pražské university. O necelý rok později dostává kazatelský úřad v kapli Betlémské. Zde káže zejména pod vlivem reformátorských myšlenek svého anglického předchůdce, ale přesto se však po celý svůj život nedokáže odprostit od výkladů Řehoře, sv. Jeronýma, Augustina, Jana Zlatoústého a dalších. Hus si zatím uchovává přízeň pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburka a po obrácení na Wyclifovu cestu káže jazykem latinským dvakrát i na kněžských synodách proti kněžstvu v uzavřeném kruhu se svolením církevní vrchnosti. Kázání jsou sice důkazem jeho učenosti a výmluvnosti, ale jejich výsledek je prakticky nulový (do r. 1407). Pak podle příkladu Wyclifa začíná kázat evangelium všem národům. Z Betlémské kaple znějí česká kázání kárající tehdejší život kněžský a svatokupectví (obchodu s odpustky).

Roku 1408 arcibiskup vystupuje proti zastáncům Wyclifa a přikazuje odevzdat všechny jeho knihy, proti čemuž se staví studenti i čeští mistři. Arcibiskup se tak odvrací od reformy i od Husa samotného. Ten se přidává na obranu učení Wyclifova a zasluhuje se o tzv. Kutnohorský dekret a poté se stává i rektorem university. Kutnohorský dekret z roku 1409 znamenal počeštění university, když češi místo jednoho hlasu ze čtyř získali tři, tedy většinu, která dříve náležela cizincům. Toto zavedení bylo z dob Karla IV. proto, aby se universita rychleji rozvíjela, ale v této době byla již na špičkové evropské úrovni a podobné nařízení nebylo potřebné. Cizí mistři sice na protest universitu opustili, ale již vystudovalo mnoho českých učenců, kteří dokázali universitu řídit. Spor o Wyclifa se stupňuje a brzy je proti jeho hlavnímu zastánci, Janu Husovi, vyhlášena klatba. Situaci řeší král Václav vyhnáním arcibiskupa z Prahy, interdikt se tak nenaplňuje, ale situace se tak dále vyostřuje. Na obhajobu proti arcibiskupem podané žalobě u papežské kurie odjíždí M. Jan z Jesenice. Hus dále káže v Betlémské kapli. Kurie rozhoduje a vydává těžkou klatbu proti Husovi, který se však odvolává proti papežskému soudu ke Kristu, avšak posléze je donucen opustit Prahu. V jižních Čechách horlivě káže mezi lidem a vytváří svá vrcholná díla: traktát O církvi, českou Postilu a další polemiky. Sídlí na hradě Krakovci. V roce 1414 se na naléhání Zikmunda podporovaného i králem Václavem vydává do Kostnice hájit své učení. Spolu s ním odjíždí jako doprovod Jan z Chlumu, Václav z Dubé a Jindřich Lacembok. Bezpečnost mu zaručuje císařský glejt, který je ovšem porušen a Hus se ocitá ve vězení. Během svého těžkého žalářování je přesvědčován, aby odvolal. Pražské kněžstvo v čele s Štěpánem Pálčem a Stanislavem ze Znojma chce dokázat, že Hus zastává tzv. bludy Wyclifovy. Stačí dokázat jediný z odsouzených článků, ale protivníci jdou dál a chtějí Husa usvědčit z učení o remanenci, totiž že chléb a víno zůstává ve svátosti oltářní stále svou podstatou chlebem a vínem (dle Wyclifa), nikoliv že se proměňuje v pravé tělo Kristovo. Toto učení však Hus zřejmě nezastával a byl z něj tedy obžalován křivě. Oba jmenovaní protivníci byli dříve stejně jako Hus zastánci Wyclifa, ale po věznění před třemi lety si již netroufají vystupovat proti autoritě církve, ba naopak se jí chtějí zalíbit tak, že neváhají zradit svého přítele a do očí mu tvrdit svoje lži nyní na koncilu. Nejprve usilují o to, aby koncil zavrhl nauku Wyclifovu, než se začne jednat s Husem. Pak by se Hus musel buď podřídit nebo zemřít. Tento plán se naplňuje v květnu 1415, kdy jsou Wyclifovy myšlenky zavrženy. Tak je Hus ztracen již předem, ale věří v sílu Písma, které celé svědčí ve prospěch Wyclifa a též doufá, že ho Bůh neopustí a případně vytrhne z vězení. V posledních chvílích života však tuší, že se zázrak nestane a je ochoten své učení hájit i smrtí. Nejméně dvakrát mohl z vězení utéci, ale po modlitbě k Bohu poznal, že má zůstat. Tak také končí 6. července 1415 upálen na hranici na rýnském břehu jako nenapravitelný kacíř. Nepomohl mu ani příjezd Jeronýma Pražského, který chtěl Husa hájit, ale byl ihned uvězněn a nelidsky trýzněn ve vězení a nakonec také upálen.

Historická pohlenice z Husince, místa narození Mistra Jana Husa


Světnička Mistra Jana Husa v Husinci


6. září 1369 bylo označováno za datum narození


Betlémská kaple navždy zůstala spjata s Janem Husem


Betlémská kaple v dnešní podobě


Na Kozím hrádku nalezl Jan Hus útočiště v letech 1413-1414


Hrad Krakovec byl posledním místem pobytu Jana Husa v Čechách


Hrad Krakovec


Hrad Krakovec


Kostnice, dveře Husovy cely v klášteře Dominikánském (6.12.1414-24.3.1415)


Kostnice, Husova věž a Jan Hus v žaláři


Kostnice, Husův kámen


Jeden z mnoha památníků Jana Husa se nachází pod hradem Lipnice nad Sázavou