První o Lazariánech

Kniha „Duch smaragdového kříže“ Josefa Dolejšího, kterou vydala Agentura Pankrác, mohla v záplavě publikací na předvánočním trhu zapadnout. Pozornost si však zaslouží alespoň u zájemců o problematiku tradičních rytířských řádů. Pojednává totiž o rytířském a špitálním řádu sv. Lazara Jeruzalémského se zvláštním zřetelem k jeho působení na území Čech a Moravy. Je to zřejmě první kniha, která u nás (přinejmenším od roku 1948) o této instituci vyšla. Existuje sice starší dílko „České velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu rytířů svatého Lazara Jeruzalémského“ z roku 1980, ale ta byla česky vydána v Curychu, takže jejích majitelů u nás bude zřejmě poskrovnu.

Při přečtení prvních stránek může být čitatel poněkud zmaten. Autor na začátek vybral dva dramatické okamžiky z dějin řádu, které zpracoval se značnou dávkou beletričnosti. Alespoň pochybuji, že by se celá řada detailů dala dohledat v pramenech. Přiznám se, že i kdyby ve stejném duchu pan Dolejší pokračoval, nevadilo by mi to, protože čtení to bylo poutavé. Po tomto úvodu ale následovala kapitola o lepře – právě o nemocné touto pro středověk děsivou chorobou se lazariáni starali. Teprve když si uvědomíme, o jak strašný fenomén se jednalo, pochopíme celou obětavost členů řádu. V podmínkách stálého ohrožení se starali o nevyléčitelně nemocné, které společnost vyvrhla, a na druhé frontě bojovali se zbraní v ruce za svatá místa. Platili cenu nejvyšší – neumírali jenom na bojišti, ale často i na následky nákazy leprou. Stávalo se, že rytíře vedl do boje velmistr, jehož tělo už bylo nemocí silně zasaženo – vize jako z Duerrerovy apokalypsy.

Autor nás pak ve stručnosti provází historií řádu až do současnosti, přičemž zvláště se zabývá jeho působením u nás. Málokdo asi totiž ví, že řád obnovil své působení na území České republiky. Protože se v českých podmínkách s leprou už naštěstí nesetkáme, provozuje hospice pro nevyléčitelně nemocné. Snad právě tyto řádky vyléčí pochybné romantiky z představy, že řád jsou jen pláště s křížem, blýskavé ozdoby a ceremonie. To vše by bylo bez tvrdé práce jen prázdná slupka. Kdo o lazariánech bude číst vůbec poprvé, bude zřejmě překvapen jejich zvláštním postavením mezi ostatními tradičními řády, které je dáno historickým vývojem. Ne nepodstatnou součást práce tvoří přílohy. Jsou to medailonky nejvýznamnějších osobností, přehled řádových velmistrů nebo základní dokument – ústava řádu.

Řekl bych, že autor není profesionální historik a má blízko k řádu, což je na knize konečně patrné. Ale to nepíši jako výtku. Faktografickou hodnotu knihy to nesnižuje. A pana Dolejšího svým způsobem chápu – je složité nepodlehnout tak silnému tématu, zvláště má-li k němu člověk osobní vazby. Konečně, proč neupozornit na fakt, že se v této společnosti ještě někdo chce starat o druhé. Kniha má něco přes sto stránek a stojí 260 korun. Pokud vás tedy dějiny řádů zajímají, určitě stojí za pozornost.