Půvab "rozsypaného čaje"

Jeden z článků, jenž jsem před pár lety pro Feudum (tehdy ještě Téma: Středověk ) napsal, měl název „Kouzlo kaligrafie“. Teď se mi dostala do rukou celá kniha, která se jmenuje podobně – Půvab arabské kaligrafie. Jejím autorem je Charif Bahbouh, u nás působící arabista (původem ze Sýrie) a autor řady knih přibližujících arabské prostředí českým čtenářům. Mimojiné jeho dílem je také cédéčko „Katalog arabských rukopisů Národní knihovny ČR“ zpracované na základě zkoumání 200 arabských rukopisů uložených v Klementinu.

Kniha je rozdělena na dvě části. První je jakýmsi úvodem do problematiky, v němž nastiňuje vývoj arabského písma, vysvětluje jeho zákonitosti a snaží se přiblížit i jeho vnitřní význam. V arabské kultuře totiž byla písmu přisuzována mystičtější úloha než v latinské. O významu gramotnosti v arabském světě svědčí například slova, která pronesl Muhammad po rozhodující bitvě u Badru 642: „Každý rukojmí, který naučí deset lidí číst, je volný“. I když to úkol jistě nebyl jednoduchý, nevzpomínám si na žádného z evropských raně středověkých panovníků, který by byl tak osvícený.
V knize nechybí seznam a charakteristika základních typů písma či jména slavných arabských kaligrafů od středověku až po 20. století. Kromě teorie ale tato část obsahuje i řadu zcela praktických rad starých kaligrafů. Některé jsou asi těžko proveditelné, protože málokdo si může dovolit mít v bytě několik psacích stolů, mezi nimiž by přecházel podle denní hodiny. Jiné jsou ale dost dobře použitelné. Nikdy mě například nenapadlo, jak je při této činnosti důležité dýchání. Málokde také najdete popis, jak se správně seřezává pero (v arabském prostředí rákos) nebo z čeho se kdysi dělal inkoust. Mimochodem složení inkoustu používaného v Orientu je dost blízké stejné tekutině vyráběné písaři v Rusku. Jsou zde také v transkripci uvedeny arabské názvy základních písařských pomůcek.

Vlastní ukázky arabských písem obsahuje druhá část knížky a to od běžně užívaných druhů až po vysoce dekorativní vzory. Zpravidla je u nápisu uvedena i výslovnost a český překlad. U některých ukázek zůstával rozum stát nad kaligrafovou dovedností, která dokázala jméno proroka vyvést v podobě sokola. Což mi připomíná, že autor knihy vyvrací vžitý názor, že islám zpodobnění živých tvorů zakazuje. U některých děl by předem neinformovaný čtenář ani nepředpokládal, že mohou obsahovat písemné sdělení. Nechal jsem ale do knihy nahlédnout svého kolegu, který je shodou okolností také ze Sýrie a ten v nich ta slova našel, já se snažil marně.

Knihu asi nelze brát jako návod, jak se stát v této oblasti kaligrafem. Určitě ale je zajímavým nahlédnutím do kultury, která ve středověku v mnohém byla dál než ta naše. Možná trochu přispěje i k opravení u nás značně zjednodušeného a ne zrovna příznivého pohledu na arabský svět. Jestliže se rozhodnete vyzkoušet si své dovednosti, přeji mnoho štěstí a hlavně hodně trpělivosti. Knížku, která je zdařilá i po stránce grafického zpracování, vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd a najdete ji například v pražské prodejně Academia.