Reakce na článek o Cornštejnu

Malá poznámka k textu ke hradu Cornštejn, kde je napadán výrok M. Plačka o necitlivé obnově hradu. (Obnova hradu Cornštejna byla opravdu necitlivá, na čemž nic nemění ani to, že existují příklady daleko horší. Pokud člověk ví, proč k tomuto utápění zřícenin v betonu docházelo, chápe, že ani jiná být v dané době nemohla.) Navazuje úvaha: „jakákoli, byť i nevhodná restaurace hradních zřícenin je v dnešní době lepším řešením než nechat hrad postupně schátrat, až zmizí navěky. Nedělejme si iluze, stát na opravu těchto památek nemá prostředky, a tak nezbývá, než aby na jeho místo nastoupily party nadšenců. Vzájemná spolupráce s Památkovým úřadem by při podobných záchranných akcích byla jistě velmi užitečná.“ Promiňte, ale tento text svědčí o snad absolutní neznalosti významu hradních zřícenin pro poznání minulosti i o systému archeologické a památkové péče a jejím stavu v našem státě. Z restaurovaného hradu, tj. novodobého kamenobetonového bunkru, už lze obvykle poznat jen jediné – že totiž takto dané místo nikdy dřív nevypadalo. Jednoznačně je lepší nechat hrad chátrat, neboť tak v něm zůstane ukryto mnohem více informací, než na restaurovaném hradě. Nehledě na to, že na vytvoření restaurovaného hradu není potřeba ani kus zdi – stejně by byl při restaurování nejspíše nenávratně poškozen – jak svědčí snad všechny provedené restaurace – jejich projektanti a realizátoři totiž úctou k dochovaným konstrukcím zrovna moc netrpí (a nic na tom nemění ani přítomnost „Památkového úřadu“). Konzervování zřícenin je nám třeba, nikoliv jejich (obvykle romantické či svévolné) opravování a dotváření. A musí být přítomen schopný (byť třeba ne profesionální) archeolog (tato profese je v Památkových ústavech zbožím naprosto nedostatkovým) a stavební historik, aby všechny dostupné informace (a zvláště ty kterým hrozí zničení) byly zachyceny a dokumentovány. Bez těchto profesí jsou party nadšenců pouhými ničiteli archeologických situací.

Ještě k hradu Cornštejn. Některé údaje, jak jsou uváděny např. i v citovaném textu, jsou pravděpodobně nepřesné až nesprávné. A právě díky obnově hradu už zřejmě nenalezneme pravdu, která byla na očích na zdech nebo skryta v zásypech – obojí vzalo za své bez dokumentace. (Dokonce i měřická dokumentace z 80. let, jedna z nejkvalitnějších, jaké byly u nás zpracovány, má nepřesnosti, ke kterým by při průběžném sledování nedávno před tím opravovaného hradu nedošlo.)

Doufám, že autor časem sám pozná, jak důležité jsou informace skryté v hradních zříceninách a že je nepřípustné je ničit jen krůli romantickému dostavování podle dnešního vkusu. K tomuto poznání by mu napomohlo sledování odborné castellologické literatury, které je u nás poměrně dost. Naopak jej prosím, aby jej moje výpady příliš nerozhněvaly a nepřivedly ještě blíže k betonářům, kterým je každá koruna dobrá, byť by byla získána i za cenu ničení památek.