Třicetiletá válka Eduarda Wagnera

Knihy vojenského historika Eduarda Wagnera patří mezi velmi vyhledávané mezi zájemci o militaria i členy SHŠ. Nejdostupnější z nich jsou, či lépe řečeno nedávno ještě byly, Sečné a bodné zbraně. Na pultech knihkupectví ležely poměrně dlouho – jak tomu u tohoto autora bývá, jednalo se totiž o knihu značně rozsáhlou, bohatě ilustrovanou, a tedy nikoliv právě levnou. To ostatně platí i o díle, které se mi čirou náhodou podařilo zakoupit před krátkou dobou v antikvariátu na Újezdě. Protože se jedná o knihu jen špatně dosažitelnou, rozhodl jsem se poskytnout alespoň pár základních informací o jejím obsahu.

Knihu European Weapons and Warfare vydalo nakladatelství Artia v roce 1979. Toho, kdo nepamatuje léta před listopadem 1989, může překvapit anglický název. Artia ale byla podnikem, který se v rámci socialistického Československa specializoval na vydávání knížek pro zahraniční (západní) trhy. Tato byla určena pro Velkou Británii, jak ukazuje vytištěná cena. Výpravná kniha formátu o něco větším než A4 by svým zpracováním neudělala ostudu žádnému vydavateli ani po čtvrt století – spíš bych řekl, že by patřila k tomu nejlepšímu, co se lze na pultech vidět.

Jak tomu u Wagnera bylo zvykem, text je v menšině a spíše jen doprovází bohaté celostránkové ilustrace. Uspořádání není chronologické, ale tematické: charakter armády, jezdectvo, pěchota, způsoby boje, dělostřelectvo, vozatajstvo, stálé fortifikace, polní opevnění, překonávání řeky, oděv, zbraň, zbroj a táborové vybavení. Už z tohoto výčtu je patrné, že kniha představuje velmi obšírnou a názornou encyklopedii reálií armád třicetileté války. Kdo zná Wagnerovo podobně orientované dílo z období středověku, ví, do jakých podrobností byl tento autor schopen jít. V kapitole o vozatajstvu tak například najdeme snad vyčerpávající souhrn typů vozů (nechybí ani pohled ze spodu) či zápřahů. Všechny rekonstrukce jsou přitom provedeny tak, že by podle nich ani dnes nebyl problém udělat repliky. Názornost je dalším typickým rysem Wagnerova díla. Ilustrace nejsou bez duše překresleny z dobových materiálů, ale je z nich jasně patrné, že autor přesně věděl, jak co v praxi fungovalo – od formování šiku až po transport těžkého děla v obtížném terénu. Tyto vědomosti pomocí vlastních obrázků dokázal předat i čtenáři.

Za další velký přínos kromě názornosti pro členy SHŠ zabývající se „třicítku“, nebo pro každého, kdo se tímto obdobím zabývá hlouběji, považuji značný důraz na každodennost. Snad žádná maličkost není pro Wagnera tak malá, aby si nezasloužila být zachycena – i kdyby to bylo třebas jen struhadlo z polní kuchyně. Celá stránka je tak věnována například svítidlům a další ošatkám. I když na první pohled se jednalo o předměty civilní, vojáky na tažních nesporně provázely a zcela určitě je žoldnéři používali častěji než vlastní zbraně.

Pokud by tyto řádky byly recenzí na právě vyšlou knihu, asi bych na tomto místě doporučil její zakoupení. Bohužel, tomu tak není. Pokud některé z vydavatelství nedojde vzácného osvícení, nezbývá, než se pídit po antikvariátech a spoléhat na náhodu. V mém případě to bylo zcela nepochopitelné hnutí mysli, které mě přimělo bezdůvodně vystoupit na Újezdě z tramvaje, abych si prohlédl výlohu antikvariátu. Za tuto knihu ve velmi slušném stavu jsem bez váhání zaplatil 800 korun, což považuji za cenu více než přijatelnou. Před čtvrt stoletím ji Britové kupovali po 25-ti librách.