Zvířetice – záhada třetí věže

Je málo tak malebných a z Prahy i bez auta dobře dostupných zřícenin jako jsou Zvířetice. Návštěvník vystoupí ve stanici nazvané podle nedalekého městečka Bakov nad Jizerou (nesplést s menší a vzdálenější stanicí Bakov n/Jizerou – město), vrátí se kousek zpět, projde pod tratí a po několikaminutové chůzi lesem stojí přímo před hradem. Je v podstatě lhostejné, zda tak učiní odpoledne nebo dopoledne, protože zřícenina je orientována tak šťastně, že je fotogenická ráno i odpoledne. Mně osobně se o něco vhodnější zdál podvečer.

Dominantou a tím i nejfotografovanějším objektem je z velké části dochovaný bergfrit. Právě kolem něj se do hradu vstupuje přes stále poměrně hluboký příkop. Tento vchod je až ze 16. století, kdy Zvířetice vybudované rodem Markvarticů na počátku 14. století prošly renesanční přestavbou. Původní brána byla na opačném konci čelní stěny. Z období přestavby gotického hradu na renesanční zámek pochází i nástavba na dochované věži, kde je dnes vyhlídková plošina, z níž je možné přehlédnout celý hradní areál.

Druhá věž stála u již zmíněné a dnes prakticky neexistující gotické brány. A zde se dostáváme k záhadě uvedené v podtitulku. Zatímco D. Menclová v dvojdílných Českých hradech píše pouze o těchto dvou věžích, Tomáš Durdík ve své ilustrované encyklopedii hovoří o třetím bergfritu v místech, kde dnes stojí torzo gotické kaple. Věžemi tak měly být osazeny tři rohy ze čtyř v lichoběžníkovém půdorysu hradu. Dokonce předpokládá, že bergfrit mohl stát i ve čtvrtém rohu. Tuto domněnku vysvětluje rozvíjením hradů bergfritového typu v první polovině 14. století. Naopak pro půdorys Menclové hovoří umístění hradu – bezpečně doložené věže stávaly na skutečně exponovaných místech – ve směru, odkud hrad nebyl chráněn přírodně. Na dalších dvou místech je prudký sráz.

Nejlepší místo k pořízení fotografie dochovaného bergfritu jsem našel na torzu někdejšího paláce. Dříve sem podle starší fotografie vedly schůdky. Dnes je přístup o něco horší a obzvlášť v zimě bych ho nedoporučoval. Přesto zde někdo vytvořil ohyzdné ohniště, které poněkud limituje pořízení širokoúhlého záběru. V případě bergfritu se ale nabízí i podhled z bezprostřední blízkosti a odpoledne, kdy je nasvícena i zeď na přístupové straně, je možné udělat záběr i z příkopu – opět raději v době, kdy není mokro nebo neleží sníh. Často fotografované je i romanticky vypadající torzo barokní kaple. V samotném areálu pak je možné udělat několik snímků dochovaných architektonických detailů. Je trochu škoda, že dnes je zřícenina, jako ostatně skoro všechny u nás, obklopena ze tří stran lesem. Na rytině z roku 1838 (18 let po požáru, který zpečetil osud hradu), tomu tak není a vypadá malebně i ze strany od trati. K návštěvě Zvířetic bych asi doporučil spíš všední den. Jejich snadná přístupnost o víkendech láká turisty, takže se před objektivem stále některý motá. To kupodivu platí i pro zimní měsíce. Navíc vlakové spojení je ve všední dny o něco častější. Na druhé straně je možné sem vyrazit i v pondělí, protože se zde vstupné nevybírá a tudíž tu není zavírací den. V této souvislosti je třeba zmínit, že zřícenina přesto působí velmi udržovaným dojmem.