Cestování po hradech, aneb Znachy na návštěve u Troubleho

Autor: Trouble <(at)>, Téma: Architektura, Vydáno dne: 15. 04. 1999



Ještě než zima stačila doříct své poslední slovo, přijel mne jednu sobotu navštívit vynikající fotografohradec (= specialista na focení hradů) Znachy. Poněvadž to měl z Českých Budějovic do Ostravy dost daleko, asi nikoho příliš nepřekvapí, že cestou nemohl odolat největšímu hradu na Moravě, Helfštejnu a stejně tak poctil svou návštěvou nedaleký Starý Jičín. Přesto u mne zazvonil někdy kolem třetí odpolední. Viděli jsme se poprvé, tak jsme se rychle seznámili i s našimi milými přítelkyněmi a honem se vydali na smutnou zříceniny někdejšího hradu Slezská Ostrava. Psal jsem o něm nedávno, a tak ho nyní trochu přeskočím, ostatně kdyby někdo viděl Znachyho fotky a moje, zase bych byl ten horší...

Celý zbytek dne jsme maniacky prohlíželi tu fotky, tu knihy a všechno možné, co s hrady aspoň trochu souvisí. Plánovali jsme velkolepý výlet na neděli. Bohužel nám příliš nevyšlo počasí, a tak jsme nakonec cestu omezili na návštěvu nepříliš známého, leč atraktivního hradu Vikštejn, nedaleko Vítkova, v okrese Opava.

Cestou jsme projížděli okolo zámku Fulnek, který jak sám Znachy uznal, stál za fotografii, byť to už několik staletí není hrad, ale zámek. Z původního hradu si však odnesl svou dominantní polohu, členitost a dokonce jednu čtverhranou věž. Kdo by neznal Fulnek, určitě bude znát Jana Amose Komenského, který zde trávil mnoho let svého života a dnes si můžeme prohlédnout v zámku jeho muzeum.


Celkový pohled na fulnecký zámek

Serpentiny, kterými jsme museli projet u nás snad nemají obdoby a i slavný závod do vrchu Ecce Homo ve Šternberku by mohl se svými vracečkami jen tiše závidět. Zaparkovali jsme kousek od hradu a vydali se k bráně.


Tak toto je naše expedice před bývalým hradním mostem

Vstup do hradu ze XIII. století vede od severu. Nejprve upoutají vaši pozornost mohutné a dobře zachovalé pilíře, na nichž však dřevěný most časem zeželeznatěl, tak se po něm špatně chodí. Hradní brána vzala za své, ale nacházela se uprostřed podlouhlé renesanční stavby, ze které se zachovaly zdiva po levé i pravé straně.


Renesanční budova, na kterou navazovala brána (vpravo)

Na západní straně obíhá hrad parkánová zeď. Oko znalce pochopí, že původně zde stál nevelký hrad s plášťovou zdí. V tomto nejstarším jádru je zachováno několik sklepních místností a zbytky čtyř dalších valených kleneb.


Ruina hradního jádra

Na hradě najdete opravdu nezvykle mnoho sklepních místností

Břit hradu směřující na severní přístupovou stranu byl umístěn v nejvyšší části hradu. Nádvoří hradu uzavírala zřejmě budova, po níž již zbyly pouhé základy (viz "Ruina hradního jádra").


Břit nejstarší části hradu

Přesto však vidíme zbytky brány do hradního jádra (na jižní straně). Zde na jižním parkánu byla později postavena rozlehlá budova s vlastní branou, kde jsme trochu zapózovali.


Tady jsem já, Trouble, a vpravo Znachy zapózovali pro Středověk

Celé hradní jádro i budova na jižní straně je obehnána nízkým parkánem. Za zmínku stojí i rozhledna, na kterou byla přestavěna snad někdejší věž na jihozápadě. Hrad je na velmi vysokém kopci a pohled po strmých stráním pod ním je ještě impozantnější než například u Příběnic. Přesto severní přístupová cesta je poměrně dobře přístupná a ani dva hradní příkopy nezastavili mnohé útočníky, aby hrad nedobyli (například Korvína, Dány či Švédy). Vikštejn je přímo ideálním hradem pro začínající amatérské kastelology. Poměrně jednoduše lze vytvořit hradní hmotovou rekonstrukci a kdyby ho místní lesy chtěly prodat, jistě by se tu i dobře renovovalo (Vikštejn byl opuštěn až v XVIII. století). Vážně přemýšlím o tom, svolat zde někdy v létě takové malé setkání čtenářů našeho časopisu, návštěvníků nejrůznějších diskuzních fór a šermířských skupin. Je to přímo ideální místo na podobné akce.