Kapitoly z dob husitských IV., Jan Rokycana

Autor: Trouble <(at)>, Téma: Kapitoly z historie, osobnosti , Zdroj: Krejčí Roman, Husitství, Pro Boha nebo proti Bohu?, vyšlo vl, Vydáno dne: 05. 05. 1999



S Rokycanovou osobou jsou propleteny celé dějiny husitské. Dosáhl svého velkého osobního vítězství, ale vzápětí prožil tragédii pro svou naivní důvěřivost koncilní diplomacii. V Praze se nejprve velmi sbližuje s Jakoubkem, později vystupuje spolu s ostatními mistry proti Želivskému. Zasazuje se o smíření s Žižkou, který stanul se vším vojskem před Prahou rozhodnutý potrestat tamní pokrytce. Avšak až po Lipanech poznává sám na sobě neupřímnost celého jednání od římské církve. Po řadě ústupků se smířil v roce 1444 i se stranou Příbramovou. Postupně se stává uznávaným a rozhodujícím duchovním celého husitství, které tak sice odměňuje jeho kompromisní povahu, ale neznamená až tak moc z hlediska husitských myšlenek. Je také zvolen husitským arcibiskupem (roku 1435), ač papežem nikdy nepotvrzený. Přesto se však snaží celou silou o to, aby husitská církev byla lepší než katolická. Situace v zemi byla velmi složitá a těžká, přes mnohé odpadnutí husitských zastánců ke katolické církvi se Rokycanovi podařilo zajistit důstojnou budoucnost reformaci. Jeho učení nebylo celkem v ničem nové. Nechtěl se příliš vzdálit učení katolické církve, a tak zůstává coby teolog daleko za svými táborskými protějšky. Nedržel ani některé názory Jakoubkovy, například učení o remanenci, kdy se raději přiklonil k učení církve římské. Avšak postupně lze u Rokycany vystopovat jisté přiklonění směrem k tradičnímu táborskému pojetí, například v učení neuznávajícím očistec. Základním motivem jeho kázání bylo nabádání k mravnému způsobu chování a následování Ježíše Krista.

"... Ah, milí křesťané, čeho my to čekáme? Pomyslíme-li na to? Povážíme-li sobě toho, kterak tu s námi bude, uslyšíme-li ten hlas k sobě: "Poďte, požehnaní!" - čili onen: "Odstupte ode mne, zlořečení, do věčného ohně!" Á, nastojte! A toto každý věz, že jakž budeš na smrti zastižen, tak budeš postaven v den saudný, jinak se nikoli nenaděj! Jestliže tě smrt v milosti boží zastihne, tehdy dobře bude tvá věc; pakli nic, tehdy nikoli se nenaděj, aby mohl potom milosti božie dojíti. Ah, milí křesťané, pro milého Boha, připravujme se k tomu a buďme hotovi, abychom v milosti boží zemřeli; nebo - bude-li to jinak -, byť všichni mniši, všichni kněžie ze všeho světa za tě se modlili, žaltáře, vigiljí, rekviem řiekali, kláštery stavěli, vše nic platno nebude. Protož každý má žádati, aby, když si najbližší spasenie, tehdáž aby tě milý Buoh pojal; ne jako druzí blázni řiekají, když kto umře: "Bóhdaj nás tam dlúho čekal!" Oh, blázni nemaudří! Však jest to povaha pekelníkuov..." (Postilla)

"... Nuže, milí křesťané, také-li vy máte péči o své učedlníky, podacie, o své děvky a pacholky a o své pak děti, abyšte je vedli k Ježíšovi a ku poznání jeho, čili k světu a k marnostem? Á, běda bude! Právě jako za to odplata každému bude dána, ktož koho přivede ku poznání Ježíše, tak zase, ktož, koho odvésti od zlého a přivésti k dobrému, i nedbá a nechá, věčnú pomstu nad sebú uzří. Tito páni, ješto svých podaciech netbají vésti k dobrému, ale přepustí jim zlé činiti a nestavie toho - kostek, her, tancóv, vožralstvie a jiných neřáduov -, což koli toho dopustí a mohúc staviti a nechají: všichni takoví páni musie pro to trpěti, jako by sami činili... Též ktož má děvky, pacholky, anebo by měl jedinú děvku aneb pacholka, vy hospodáři, hospodyně, ješto máte děvky, pacholky aneb podruhy, nebudete-li jich vésti ku poznání Ježíše, běda vám bude! Říkám často, že ten najsnáze spasen bude, ješto žádného mieti pod sebú nebude, a tak jest zajisté..." (Postilla)

"Dnes týden praveno ze čtení svatého, kterak lidé mají toho velmi pilni býti, aby, jestliže sau milosti boží nabyli, aby jie nepotratili, nebo, jakož ktož koli zde milosti boží nenabude, na věky jie mieti nabude. I protož každý člověk, chce-li spasen býti, musí o to se vší pilností státi, pracovati a usilovati, aby té milosti božie mohl nabyti a tak své srdce celé na to napraviti, aby jie mohl dosieci. Neb die Eklesiasticus, že v srdci člověka záleží smrt i život; i protož musí celé srdce k Bohu obráceno býti, máš-li milosti božie nabyti, aby tvé srdce žádostí větčí nikam se netrhlo ani milostí nežli k Bohu, ani k zboží, ani k světu ani k které věci..." (Postilla, kázání na list Římanům 12:1-5)

"... Viziž jiný svár, kterýž byl mezi učedlníky! Vezmiž dobré kněžie, učedlníky Kristovy, kteříž káží právě jeho slovo, jenž jest jako meč; neb jest pokoj dobrým, ale zlým svár a rozdělenie, neb, když hřiešné treskce, hněvají se, svářie se. Nebo die Písmo: "Uslyší smilný a nebude se jemu líbiti." Neb Kristovi kněžie, ti kážie slovo božie, jenž jest rozdělenie a meč; jakož i sám Pán die: "Nepřišel sem pustiti pokoje na zemi, ale meč." Protož ďábel věda, že jest to smrt pravá, jemu odporná, i hněvá se a popúzie svých údov na věrné kněžie. Neb světí apoštolové, kdež sú přišli a kázali slovo božie, že hned v tu obec jako meč pustili, že jedni přijali, a druzí nechtěli, a tak hned rozdělenie bylo mezi nimi. Protož to jest zlý svár, pro naše křivdy když se sváříme. Ale když se kto sváří pro křivdu boží, tu jest dobrý, svatý svár, když vidí, ano se křivda Bohu děje - a tuť by se měl každý svářiti..." (Z výkladu na Lukášovo evangelium, kapitola 22:24-27)

"... Tu se shledává náš hřiech veliký, ješto my, vidúc divné skutky božské, kéž se divíme? Béda: "Zdali ten div každý rok neděje se od něho, an každý rok obracie vodu u víno? Neb co je víno v hrozniech? Jest voda horkostí slunečnú uvařená." My netolik se máme diviti, ale radovati. Á, kdyby mrtvého koho vzkřiesil, jak bychme se divili tomu velmi! Ale že se lidé rodie a dú na svět, tomu se nic nedivíme, ješto jest větčie, než by mrtvého vzkřiesil. A proč se tomu nedivíme? Neb nám jest to všecko zlehčeno. Kdyby lidé nikda květu na štěpu neviděli, a když by štěp znovu krásně zakvetl jako mléko, jak by to lidem velmi divno bylo! Ale že již lidé toho mnoho vídají, i zlehčelo nám to, netbáme. Protož die David: "Pane Bože, zdali tvé divné věci poznány budú v temnostech?" Neb lidé sú zatmieni a zhovadilí, nedbají. Však on na to tyto věci hojně dává rozličné, aby tudy poznán byl, jakož die Duch boží, že vidúc krásné věci zde, měli bychom skrze ně k Stvořiteli se pozdvíhati..." (Z výkladu na Janovo evangelium, kapitola 2:1-4)

"... Ale kdož věří v něho, nebudeť súzen. I aby lidé neměli dosti na tom, že nás vykúpil, a že on chce, aby každý spasen byl, ale aby se k vieře jeho napravovali a v ní stáli; a to bude proti onomu bludu, ješto, kdož by tak držel neústupně, byl by kacieř: "Čiň já co chci, a sem-li předvěděný k nebi, budu spasen." A to jest blud. Neb jestliže tě Bóh předvěděl k spasení, dal ť jest ty prostředky, kteříž vedú k spasení a do nebe. Příklad: By ty měl pacholka a dnes u mysli položil, že má jíti zjitra do Brodu neb Kúřimě, a on vyjda, šel přes most ku Plzni, dlúho by tvé vóle nenaplnil, což s rozkázal. Též ty, sa předvěděný, a nehledě té cesty, kerá vede do nebe, nenaplníš vóle božie, a tak nepřídeš do nebe. Sv. Pavel, ten věděl, že jest již předvěděný k spasení, a řiekal: "Já treskci tělo mé a v službu podrobuji." Pročeš to činil, sa předvěděný k spasení? A proto, si-li volený boží, toho volenie máš skutky dokázati. A proto každý, kdo jest volený boží, máť ty prostředky, kteří vedú do nebe..." (Z výkladu na Janovo evangelium, kapitola 3:17)

"... Neb, když se již kdo dá prostě na to, aby se řečí boží zpravoval, hned ďábel velmi jest pilen toho, jenž jest nepřietel Ježíšóv, aby to zkazil v člověku, anebo sám skrze se, uvede takového člověka v těžké hřiechy, anebo skrze své údy, puotky a nesnáze na ně uvodě zlých lidí. Duovod toho: Když v Praze byla svoboda hampajsóm a nevěstkám zjevná dána, dotud slúli dobří lidé Pražané; a když přivolili zákonu Kristovu, to zlé zrušili a k krvi Kristově přistúpili, již nenie větčích kacieřov než oni, že jim kněžie okolních zemí nikda se tak neobořie haněním na lotry hampajsné a nevěstky jako na ty, kdož Kristovu krev nábožně pijí..." (Z výkladu na Janovo evangelium, kapitola 16:2)

Jan Rokycana byl hlavním teologickým odpůrcem táborské strany. Jeho věroučné spory s Mikulášem z Pelhřimova patřili od třicátých let ke stěžejním událostem v duchovní oblasti v Čechách. Jejich pohled na pravdy bible byl rozdílný, a tak mezi nimi nikdy nemohlo dojít ke shodě. Pravda je, že jejich hádání nebyla příliš vyhrocená a svým způsobem měla tolerantní charakter.

Rokycana Táborům vyčítal, že neuznávají některé svátosti. Snažil se je proto biblicky dokázat. Například verši: "I vyšli a kázali, aby se lidé dali na pokání, mnoho démonů vyháněli a mnoho neduživých potírali olejem a uzdravovali" (Mk 6:12-13) a "Je mezi vámi někdo nemocen? Nechť k sobě povolá starší shromáždění a oni nechť se nad ním pomodlí a potřou ho olejem ve jménu Páně" (Jk 5:14) se Rokycana dovolával toho, že poslední pomazání jakožto poslední svátost je biblí dokazatelné. Biskupec ale správně replikoval, že není jasné, že se jedná o pomazání před smrtí, ale že olejem se mají ku prospěchu potírat nemocní.

Svátost biřmování dovozoval pražský mistr z veršů: "Tu k němu byla přinášena děťátka, aby na ně pokládal ruce a modlil se..." (Mt 19:13), "A když apoštolové, kteří byli v Jeruzalémě, uslyšeli, že Samarie přijala Boží slovo, vyslali k nim Petra a Jana, a ti sestoupili a za ně se modlili tak, aby dostali Svatého Ducha, neboť na nikoho z nich ještě nebyl padl, nýbrž zůstávali jen jako pokřtění ve jméno Pána Ježíše. Tu na ně pokládali ruce, i dostávali Svatého Ducha. Když však Šimon uviděl, že se Svatý Duch dává pokládáním rukou apoštolů..." (Sk 8:14-18) a konečně "A když to uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše, a když na ně Pavel položil ruce, přišel na ně Svatý Duch, i mluvili jazyky a prorokovali..." (Sk 19:5-7). Zde opět Biskupec reagoval tvrzením, že Duch Svatý byl dán k posile apoštolům (Sk 2) i jiným věřícím (Sk 3) i bez ceremonií, které se v patnáctém století dělali, proto není nutné ony ceremoniály konat, neboť je Kristus nedělal ani neučil, že se mají dělat (dále viz Sk 8:14-17).

Další obvinění se týkají modliteb za mrtvé, neuznávání očistce, církevních postů a dalších biblí již nepodložených článků.