Zábavný středověk, recenze

Ke knihám o historii nabízeným v Knižním klubu obvykle přistupuji velmi obezřetně, protože svým určením pro nejširší veřejnost mi příliš nevyhovují. S despektem jsem tedy bral do ruky i publikaci Na hradech, klášterech, v podhradí od Dietera Breuerse, která vyšla v loňském roce. Podtitul "Středověk, jak ho neznáte" navíc ve mně vzbuzoval obavy, že autor se bude snažit vyhledávat senzace za každou cenu. Tento názor se mi potvrdil jen zčásti, a proto se domnívám, že trochu pozornosti si kniha zaslouží.

Publikace se skládá z poměrně krátkých kapitol, z nichž každá se zabývá některým z méně známých faktů středověkého života. Výběr námětů se mi zdál více méně nahodilý, takže jsou zde témata lehká jako například milostný život na dvoře Karla Velikého i zcela vážná jako fungování židovské komunity ve středověkém městě. Ve srovnání s mnoha knihami, které popisují politické intriky a rozhodné bitvy, klade autor větší důraz na životní styl, na lidskou mentalitu a na ty stránky historie, které se do učebnic už nevešly. Přečtení některých příběhů mě utvrdilo, že lidská povaha se za ta staletí v základních rysech nezměnila.

V knize najdete ale odpovědi i na některé ryze technické otázky, které by vás nad obyčejnou učebnicí historie zřejmě ani nenapadly. Víte například, kolik ježků se snědlo při královské hostině? Nebo napadlo by vás, že jediný uhlíř dokázal za šest týdnů zlikvidovat kilometr čtvereční lesa? Osobně mě potěšila etymologie slova léno, které sice běžně používám, ale o jehož německém původu jsem nevěděl. Bohužel, ačkoliv v českém vydání byl text doplněn o několik zmínek vztahujícím se k našim zemím, prakticky všechny příběhy se váží k západní Evropě.

Pestrému obsahu odpovídá i velmi živý jazyk. U některých kapitol autor dokonce volí ichformu, takže dějinné události líčí z pohledu jejich přímého účastníka,většinou ale nikoliv hlavního aktéra. O prodeji ostatků takto hovoří poutník, který s nimi obchoduje, a o pogromech zase Žid, kterému se jeden podařilo přežít. O reálnosti existenci konkrétních mluvčích lze s úspěchem pochybovat, ale každý z nich je jakýmsi typem středověkého člověka. Tím se kniha do značné míry blíží beletrii a například pro citace je zcela nepoužitelná. Jestliže ovšem cílem bylo čtenářům nenásilnou formou přiblížit informace, povedlo se to bezezbytku.

Nejedná se tedy o odbornou práci, i když mě známá fakta souhlasila. Za to je to výborné zábavné čtení před spaním.Vzhledem k rozsahu více než 400 stran na pár dlouhých zimních večerů vám vydrží. Kniha má pevnou vazbu a barevnou přílohu, takže za 219 korun se mi ani nezdála drahá.