Je to zvláštní,
jak jsou současní historičtí šermíři v jistém ohledu
podobni svým dávným předkům. Podobně jako oni totiž mají
problémy s gramotností a zřejmě jsou v tomto ohledu na tom
ještě hůř. Ne, nepodezírám je z toho, že by se snad
šermíři dnes neuměli podepsat, ale většinou sice mistrně
vládnou mečem, ale napodobit také dobové písmo z nich dovede
málokdo. Vlastně si na žádného ani nevzpomínám. A přitom
psané slovo ke středověké kultuře neodmyslitelně patří.
Zájemce, který
se rozhodne rozšířit si obzor i o tuto dovednost, má dnes
nepoměrně lehčí pozici než jeho dávný předchůdce, neboť
již nemusí decimovat husy pro brka a ani se pídit po oslu
kvůli pergamenu. Nyní stačí zajít do některého dobře
zásobeného papírnictví, či potřeb pro výtvarníky, a tam
zakoupit kaligrafické pero (narozdíl od těch obyčejných
mají rozšířený hrot). Ta jsou většinou na inkoustové
bombičky (pro tento účel doporučuji černé) a jsou k
dispozici obvykle ve třech šířkách hrotů. Osobně
používám v současné době výrobek firmy Rotring o
prostřední síle 1,5 milimetru. Futuristicky vyhlížející
pero se mi osvědčilo, stejně jako zvolená velikost. Před
tím jsem měl jiné, německé výroby, a bylo stejně
kvalitní. V nouzi se dají použít i tzv. plakátovací,
namáčecí pera (ta jsem si dovezl kdysi z Ruska), která jsou
levnější, ale neskýtají při psaní takové pohodlí.
Místo pergamenu
použijeme kvalitní, ale nikoliv křídový papír. Vzhledem k
nízkým stavů oslů v českých zemích nám ani nic jiného
nezbývá. Skutečný fajnšmekr, který již získal určitou
dovednost, může pro slavnostnější účely požít podstatně
dražší ruční papír, který vyrábějí papírny ve Velkých
Losinách.
Neméně
důležitá jako výběr pomůcek je i volba správného písma.
Nechceme-li totiž vypadat jako lidé šikovní, ale
nevzdělaní, měli bychom použít takový, jaký odpovídá
obsahu psaného textu, tedy odpovídající době, k níž se
sdělení vztahuje. Sám mám nejradši kanzleischriftze
17.století, jenž je poměrně efektní , a přitom na realizaci
poměrně nenáročný. Navíc představa, že ho důvěrně znal
i písař Fabricius, jenž byl společně s císařskými
místodržícími defenestrován z okna Pražského hradu, je
docela zábavná. Širokou škálu typů písma však je možné
nalézt ve svém oboru u nás zřejmě dosud nepřekonané knize
Krásné písmo od Františka Muziky, kde si lze vybrat z
desítek vzorů od raného středověku po vrcholný z různých
částí Evropy, včetně ukázek napojení jednotlivých znaků.
Vzhledem k tomu, že tato kniha vyšla v roce 1958 a je nyní
hůře dostupná, je možné využít i některou z
paleografických čítanek. Zde je však třeba dát pozor,
abychom nezaměnili znaky, protože některé jejich varianty
mohou připomínat zcela jiné písmeno.
Představa, že by
si člověk domů přinesl pero a rovnou si s ním vyřídil
korespondenci, by byla poněkud naivní. I zde je totiž potřeba
získat určitý cvik při zvládnutí správného držení pera,
které způsobuje esteticky zajímavé "stínování".
Pokud však najdete správný úhel sklonu hrotu, pero vás
"povede samo". Podobně, jako když jsme se učili
psát v první třídě, je nejlepší postup udělat si linky,
mezi něž budeme psát jednotlivá malá a velká písmena
(minuskula a majskula). Úspěch se dostaví individuálně podle
zručnosti, ale nemělo by to trvat víc než několik hodin.
Vzhledem k
nízkým pořizovacím nákladům, jež by se měly pohybovat
kolem 300 korun, což je ve srovnání s cenou šermířského
vybavení částka opravdu zanedbatelná, je výsledný efekt
opravdu překvapivý. Ručně napsanou pozvánku na šermířský
sraz, i když bude formulována jazykem konce 20.století (snahy
napodobit jazyk předků bez patřičných znalostí působí
totiž komicky) vaši "bratři ve zbrani" jistě ocení
stejně jako třeba dobrou ránu řemdichem.
Ukázky písem:
Gotická knižní miniskula, raná forma
XII. století
Česká gotická diplomatická kursiva
XIII. století
Raná francouzská gotická kursiva XIII.
století
Německá bastarda rukopisná XV.
století
Česká bastarda hrotitá XV. a XVI.
století
Textura kaligrafická (1525)
Kurrentschrift XVI. století
Kanzleischrift XVII. století
