Libušín, 24.4.1999

Přesně na den sv. Jiří, patrona všech rytířů, se sjeli šermíři ze všech koutů Čech a Moravy, aby zahájili šermířskou sezónu "99" bitvou u Libušína.

Jako tradičně u koupaliště vyrostl stanový tábor, kde již v pátek večer bylo auto na autě, stan na stanu a hlava na hlavě. Prezentace účastníků probíhala nonstop a po dlouhé zimní přestávce panovala mezi všemi kamarádská pohoda.

V sobotu o deváté hodině začal nácvik bitvy. Celé vojsko bylo rozděleno na černé (příznivci Thorgana) a bílé (voj krále Argana), skládajíc se z plechovek, dráťáků a hadrů na obou stranách (pro nezasvěcené uvádím "překlad" - brnění, drátěné košile a kostýmy bez zbroje): Velitelé se pak ujali jednotlivých skupin, které se ihned dozvěděly své pozice na bitevním poli a taktiku boje. Mezitím, co probíhal nácvik, vyrostlo na příjezdové cestě středověké tržiště nabízejíc sklo, zbraně, kůže, keramiku, polodrahokamy, krčmy zvaly na pivo, medovinu, koláče i maso a nad bojištěm usedaly houfy diváků.

Po třetí hodině odpolední oživla vesnice, kde Thorganovi otroci dolovali stříbro. Jejich pán si přijel jednak pro vzácný kov, aby zaplatil válečné tažení proti králi Arganovi a jednak pro uvězněného kouzelníka Ulvana, jež mu měl pomoci k vítězství svými kouzly. Ale Argantovi zvědové včas přinesli zprávu o chystaném Thorganově plánu a ten se vypravil přepadnout vesnici. Do boje nejprve zasáhli Arganovi pěšáci, netušíc, že narazí na dřevěné ježky i lučištníky. Obránci vesnice, povzbuzeni svým počátečním úspěchem se pak ihned střetli s dráťáky. Ovšem král Argan neponechal nic náhodě, zapálil vesnici a drtivý úder Thorganovu vojsku zasadily plechovky, které vyplenily vesnici a pobily vše, co ještě žilo. Lstivý Torgan však využil Ulvanových kouzel a ve mracích dýmu opět unikl spravedlnosti. Argan doprovázen svými věrnými druhy se však rozhodl pátrat po Thorganovi dál, dojde-li ovšem úspěchu uvidíme až příští rok na Libušíně.

Očima bedlivého pozorovatele musím říci, že se letošní osmý ročník hodně povedl. Scénář bitvy byl zajímavý, svá vystoupení předvedly i některé šermířské skupiny a tanečníci. Určitě ani diváci nezívali nudou, na Libušín se jich sjelo pěkných pár stovek - stručně řečeno, zaplnili celou stráň na bojištěm. Podle pranostiky na den sv. Jiří vylézají hadi a štíři, ale v sobotu vykouklo i sluníčko a vydrželo po celý den k neradosti plechovek, kterým bylo pekelné vedro. Jak na začátku bitvy zdůraznili organizátoři, setkali se skvělým přístupem Obecního úřadu Libušín a všech sponzorů podílejících se na realizaci celé akce. Kéž by takový přístup a pomoc fungovala všude, že?! Pozornost bitvě věnovala i některá média, včetně České televize. Ta natáčela dokument do pořadu Cesty víry, kde mimo jiné dělala rozhovor s královéhradeckou skupinou scénického šermu Abbaca (jestli chcete vidět Abbacu naživo, přijeďte druhý květnový víkend na zámek Hrádek u Nechanic, kde bude vystupovat). Tudíž jediným záporem libušínského víkendu bylo asi opilecké extempore skupiny "Páni ze ztraceného ráje", kterou organizátoři před nácvikem bitvy vykázali a zranění v průběhu boje, jež se ctností šermíře nemají nic společného.

Večerní oslava (vítězství bílých nebo prohry černých - v konečném součtu je to stejně jedno, hlavně, že se všichni v pohodě sejdou a pobaví se) pak probíhala na různých místech tábora. Někdo tančil v hospodě při rytmu bubínků na stole, někdo seděl s kytarou u ohýnku a někdo unaven celodenním ruchem zkrátka usnul.

Já chci dodat ještě poslední věc - smekám klobouk a tleskám (doufám, že nejen já) všem organizátorům a pořadatelům bitvy na Libušíně. Díky a za rok na viděnou!

Post skriptum: Lidičky, kdo jste byl na Libušíně, napište nám své poznatky, ať je náš vox populi co nejširší.