CastleCon III. - 2. díl, reportáž

Poté, co se oddělila ostravská část výpravy, opustili jsme Cheb a zamířili ke královskému hradu Lokti. Vznikl někdy počátkem 13. století (jeden z mála českých románských hradů) jako reakce na rozpínavost německých sousedů. Hrad pro strategickou důležitost zmínil ve svém Majestas Carolina Karel IV. a jeho syn Václav ho výrazně přestavěl. Za husitských válek přešel do šlechtických rukou a 1434 Zimund hrad zastavil svému kancléři Kašparu Šlikovi Z Holiče. V letech 1473 až 1547 ho Šlikové měli v dědičném vlastnictví. Za účast na povstáním jim Loket císař Ferdinand I. zkonfiskoval a věnoval městu, pod jehož správou začal chátrat. V devatenáctém století je v něm vybudována věznice a později muzeum.

Už při příjezdu návštěvník pochopí, co sem dříve lákalo panovníky a dnes turisty. Historické městečko uzavřené v ohybu Ohře s dominantou hradu vypadá velmi malebně. Do samotného hradního areálu se nás vypravila pouze část, protože někteří interiéry už znali a tak dali přednost konzumaci zmrzliny ve velkém. Z původního mobiliáře hradu se prakticky nic nedochovalo. Obřadní síň sloužící zároveň jako místo podnikových mejdanů byla jen chabou záplatou. Přesto by byla škoda prohlídku členitého komplexu vynechat. Za pozornost mimojiné stála rotunda, která se po začlenění do paláce přeměnila ve schodiště, románská věž nebo ve čtyřech poschodích do skály vykutané cely někdejšího vězení.

Po snadno přístupném Lokti nás čekal výstup na Andělskou horu. První zmínky o hradu jsou z roku 1402, kdy byl jeho majitelem Boreš Hrabě z Oseka. Za husitských válek patřil husitskému hejtmanu Jakoubkovi z Vřesovic, pak Zbyňkovi Zajíci z Házmburka, koncem 16. století pánům z Plavna, Šlikům a nakonec Černínům z Chudenic. Hrad byl za Třicetileté války dobyt a zpustl. Poslední ránu mu dal požár roku 1718. I když dnes patří mezi zříceniny, zbytky opevnění stále svědčí o jeho mohutnosti. Z vrcholku je navíc nádherný výhled do krajiny. Na fotogeničnosti Andělské hoře poněkud ubírá podivná kovová konstrukce na jejím vrcholku. Zde jsem také potkal figuru hodnou zaznamenání. Turistu, který na nejvyšší bod vytlačil sice své kolo, ale zapomněl si vzít film do fotoaparátu. Nedaleký Hartenštejn u Bochova byl o něco chudší. Nevelký, poměrně mladý hrad z konce 15. století zpustl už po roce 1609, kdy byl připojen k Andělské hoře. Z casteologického hlediska je zajímavý především třemi bateriovými věžemi, které tvořily propracovaný obranný dělostřelecký systém.

Poslední sobotní zastávkou byl Nejdek. Z hrádku založeném zřejmě ve 14. století, na kterém se vystřídali Šlikové, Kolonové z Felsu a Černínové z Chudenic, se dochovala jen hranolová věž přeměněná na zvonici. Poněkud nás zarazilo, že palác měl stát na úzkém ostrohu, kde dnes vedle sebe sotva projdou tři lidé. To už ale byl nejvyšší čas zajímat se o nocleh. Ukázalo se, že tuto stránku našeho putování není dobré podceňovat. Ubytování pochybné úrovně jsme nakonec sehnali v Ostrově nad Ohří a myslím, že další podobnou zkušenost si rádi odpustíme. Za zmínku snad stojí večeře, při které se prvně začalo konkrétně diskutovat o tom, že náš zatím volný spolek by se mohl přeměnit v pevnou organizaci.

Neděli jsme začali návštěvou Jáchymova, či spíše hradu Freudenštejn, který nad městem nechal před rokem 1520 vybudovat Štěpán Šlik. Už po povstání 1547 ho ale Ferdinand I. Šlikům zkonfiskoval. Roku 1639 byl dobyt Švédy a do dnešních dnů se z něj zachovaly dvě věže, z nichž jedna sloužila jako hláska a druhá jako skladiště prachu. Tentokrát jsme nevynechali ani město s nově opraveným pozdně gotickým kostelem sv. Jáchyma a mincovnou. Místo kdysi slavné ražbou jáchymovských tolarů nám ale přivodilo zklamání. Středověku byly věnovány jen dvě malé vitrínky na chodbě a zbytek zabírala vcelku nevýrazná expozice o otrocké práci v dolech v 50. letech. Další zastávkou byla kuriózní zřícenina Hauenštejna. Původně hrad získal Jan Lucemburský, ale od 15. století se na něm vystřídalo několik majitelů, mezi nimiž samozřejmě nescházeli všudypřítomní Šlikové, po nich Julius Jindřich Saský a od roku 1839 Buquoyové. Ti ho také pseudogoticky upravili. Z původního opevnění se zřejmě dochoval jen okrouhlý bergfrit. Zbytek tvoří na první pohled těžko přehledná ale romanticky působící směs poměrně nového zdiva se zbytky cimbuří a věžiček, která dnes slouží nejspíš jako oblíbená čundrácká prolézačka. Na ruinách je dobře vidět, jak moderní stavitel postupoval při tvorbě "gotických" prvků pomocí prefabrikátů.

K majetku Šliků patřil i hrad Himlštejn, naše poslední společná zastávka. Zde je jako majitel roku 1434 uváděn Vilém z Illburka. Po zdolání kopce jsem si nebyl zcela jist, nakolik vynaložené úsilí odpovídalo výsledku. Na vrcholu byly skromné zbytky brány s náznakem obytné věže, i když podle rytiny z minulého století se tady mělo nacházet zdiva o poznání více. Po výstupu jsem musel ocenit výhodnou pozici hradu, který byl navíc vybudován tak, že opevnění umožňovalo obráncům křížovou palbu.

Zatímco naši jihočeští kolegové už směřovali domů, osádka vozidla jedoucího do Prahy se rozhodla udělat ještě zastávku v Kadani, abychom si prohlédli městský hrad, který vlastně žádným městským hradem není. Založil ho totiž Přemysl Otakar II. a nikoliv město, takže podle Tomáše Durdíka se o městský hrad jednat nemůže. Z dnešní podoby, kterou mají na svědomí barokní úpravy provedené za Šliků a přestavba na kasárna v 18. století, je jen málo patrné, že původně šlo o hrad kastelového typu. Dovnitř jsme se už nedostali, ale i procházka nově opraveným centrem s dominantami farního kostela sv. Jana Křtitele, morového sloupu a radnice byla příjemným zakončením putování.

V pozdních odpoledních hodinách jsme s téměř prázdnou nádrží dorazili do Prahy. Za čtyři dny jsme stačili objet kolem 22 lokalit Karlovarska, což by samozřejmě nebylo možné bez "našich" řidičů Znachyho a Gagmana, kterým určitě patří velký dík stejně jako Zanymu za organizátorské úsilí. Myslím, že i přes nabitý program, nebylo cestování přehnaně namáhavé. Množství lokalit mě přivedlo k třem poznatkům: baterka mi ušetří boule na čele při prolézání sklepů, filmů není nikdy dost a průběžné psaní poznámek je nutnost.