Hrady Polska a Slovenska – fotografie II.

Letos jsem byl na Slovensku hned dvakrát po týdnu, a to dokonce ve stejné lokalitě – v okolí Nového Mesta nad Váhom. Ano, je tam sice pěkně, ale pravý důvod mé podzimní cesty byl trochu jiný – fotografie, které jsem tehdy pořídil, byly velkým rozčarováním a taková fotogenická místa, jako je například Čachtický hrad, si prostě zaslouží lepší. Chyby, kterých jsem se dopustil, byly patrné na první pohled – extrémně často jsem používal svůj tehdy nový širokoúhlý zoom Voigltander 19-35mm.

Ne snad, že by byl vyloženě špatný, řadu jiných situací zvládnul velmi dobře – za cenu 6.500 ale nemůžete chtít zázraky. Možná bych s ním při maximálně zavřené cloně dosáhl přijatelných výsledků, kdybych se nepokusil ušetřit na polarizačním filtru. Ten při fotografování hradů používám často, ale jeho cena roste prakticky geometrickou řadou v závislosti na průměru – a Voigtlander má průměr 77 mm. V tomto rozměru by slušný filtr přišel na 4.500, zatímco já koupil jakýsi za 1.500.

Poučen touto poněkud drahou zkušeností, která způsobila, že z týdne na Slovensku jsem přivezl asi pět fotek, z nichž se mi nedělalo špatně, jsem se rozhodl pro dva nákupy. Jednak to byl starý, širokoúhlý, ručně zaostřovaný objektiv Pentax 24 mm s filtrovým průměrem 58 mm, který jsem zmínil už v předchozím článku, a pak to byl polarizační filtr Moose´s s lehce oteplujícím účinkem za 2.500. Jakkoliv mi při placení „srdce krvácelo“, podle výsledku soudím, že to byly dobře utracené peníze.

Další použitý filtr byl přechodový, lehce zbarvený do oranžova. Kdysi jsem si ho pořídil z ryzí rozpustilosti – vyrobila ho renomovaná firma B+W a v bazaru byl za cenu spíše symbolickou. Použil jsem ho vlastně jen jednou – v případě celkového záběru Beckova. Protože se zde počasí velmi rychle měnilo, mohl jsem za pár minut stejný záběr udělat ještě s polarizačním filtrem.

Další problém možná byl ve filmech. Barevně už několik let fotím na Fuji, která nabízí za poměrně nízkou cenu dobrý materiál. Protože vyšší citlivost nebyla nutná, sáhl jsem na jaře po 100 ISO. Zdálo se mi však, že tentokrát se film hůře vyrovnával s kontrasty. Proto jsem podruhé dal na radu a zakoupil trojbalení s citlivostí 200 ISO. Volba to byla dobrá – rozdíl v zrnu nebyl ani při zvětšení na A4 patrný a problém s neprokreslenými stíny zmizel.

Uvedené fotografie pocházejí tedy ze tří filmů. Ve srovnání s jarem tedy byla úspěšnost o poznání lepší. Všechny snímky jsem nechal tak, jak byly naskenovány v laboratoři ČTK a pouze je zmenšil. Až na jednu, dvě výjimky vypadají zcela identicky i na papíře.