Klatovské bašty

Ve srovnání s tím, jaká pozornost je věnována opevněným panským sídlům, víme toho o městských hradbách většinou jen velmi málo. Chybí jakýkoliv ucelený přehled typu encyklopedií hradů a zámků od Libri i monografie. Většinou se čtenář musí spokojit s průvodci značně proměnlivé kvality, které fortifikaci města vedou jen okrajově. Přitom torza hradeb najdeme leckde a ještě v 19. století většina měst své hradby měla. Přišla o ně až následkem svého překotného růstu v době, kdy se vlády v průmyslu chopila pára a venkovské obyvatelstvo odcházelo za prací do měst. Nedá se tedy říct, že by materiálu ke studiu bylo málo.

Já jsem na problém městského opevnění narazil, když jsem potřeboval identifikovat staré fotografie a pohlednice města Klatov. Informace, které mi poskytla dostupná literatura, byly velmi kusé a značně nepřesné. Přitom právě hradby jsou v tomto případě nejstarší památkou, která se zachovala z doby založení města ve 13. století, ostatní vzalo za své při poměrně častých požárech v průběhu staletí. Původně tvořily opevnění města dva pásy hradeb s příkopy. Vnitřní zeď byla opevněna čtyřiadvaceti baštami, z nichž dvanáct bylo okrouhlých a 12 čtverhranných. Vnější zeď byla opevněna třinácti (též se uvádí patnácti) půlkruhovými baštami. Alespoň tak to uvádí V. Wagner v knize Klatovy (Praha 1948), který informaci přebírá z Hammerschmidtovy Historie Klatovské z roku 1699 . Ačkoliv se nám dochovalo několik dobových vyobrazení města, nejlépe jsou linie hradeb vidět na Willenbergově vedutě z roku 1602.

Do dnešních dnů se v nejzachovalejším stavu dochovalo opevnění na východní straně města v prostoru „parečku“, kde jsou místy vidět oba pásy hradeb včetně několika bašt. Někdy bývá mylně uváděno, že se dochovaly jen dvě. Přitom jasně jsou patrné nejméně tři. Prohlídku můžeme začít u okrouhlice ve Vrchlického sadech, kterou na starších vyobrazeních můžeme vidět ještě bez střechy. Její gotický portál ve výšce asi 7 metrů původně ústil na ochoz vnitřních hradeb. Nedaleko od ní na jižní straně města jsou dvě přízemní budovy (v jedné z nich dnes sídlí klatovský hifiklub) se čtvercovým půdorysem. I když v žádné literatuře jsem se nedozvěděl, zda se jedná o pozůstatky opevnění, jejich umístění by tomu napovídalo.

Hlavní část dochovaných hradeb ale leží za Plánickou ulicí v „parečku“, který je dnes v místech druhého, vnitřního příkopu. Zde také najdeme druhou baštu. Opět patří k vnitřní hradbě, ale není kruhová – jen půlkruhová. Wagner hovořící o dvanácti kruhových baštách tento fakt nikterak nevysvětluje. Na starších fotografiích bývá zobrazena se střechou. Ta ale dnes chybí. Bašta je přístupná z prostor lidové školy umění. Hned vedle ní je branka v obou liniích a o kousek dál pozůstatek vnitřní čtvercové bašty. Dnes to je v podstatě přízemní budova s dřevěnou nástavbou, ale ještě v 19. století byla komplet. V současné době si zde můžete odpočinout u šálku čaje. Jenom vám nesmí vadit pomyšlení, že se z dnešní čajovny v minulosti vypravovaly pohřby. Na vnější hradbě stojí za pozornost otvory po trámech ochozu a několik oblouků, které zde zřejmě zůstaly po starších brankách. Některé jsou ale umístěny na první pohled poněkud dost nelogicky, takže jejich určení si netroufám odhadnout.

V severo-východním rohu je poslední ze tří zcela dochovaných bašt. Okrouhlice, která střechu dostala při rekonstrukci zbytků hradeb v roce 1972. Je sice vidět například od kaple Chaloupka, ale leží v prostorách letního kina, což její přístupnost poněkud komplikuje.

Oba pásy hradeb jsou vidět i na západní straně centra města. Zde se ale už nedochovaly žádné bašty vcelku. V minulosti zde byly vysoké bašty strženy a nahrazeny menšími půlkulatými (v 15. století?) , které byly vysoké jako hradba a nad ní pokračovaly hrázděním. Díky tomuto souvislému pásu vnějšího opevnění jsou dobře vidět rozestupy mezi baštami.

I když jsem hovořil především o západní a východní straně města, torza hradeb bez bašt se dochovala i na severu a na jihu. Pod Černou věží navíc dodnes vede ulice, která se jmenuje Na valech. Wagner ještě hovoří o dvou pětibokých redutách na východní straně, ale z nich se nic nedochovalo.

Výčet by nebyl úplný , kdybych se nezmínil o branách. Z nich se do dnešních dnů nedochovala ani jedna. Lubská na jihu byla zbořena 1841, Říšská na východě 1835 a Pražská na severu 1837. Ty doplňovaly ještě dvě branky.

Monografii o klatovských hradbách bychom hledali marně. Všechny knihy se spokojí s jedním odstavcem. Asi nejlépe a pro běžnou obhlídku při výletě dostačujícím způsobem, jsou popsány v průvodci Klatovy město Z. Procházky a L. Váňové, kterou roku 2000 vydalo nakladatelství Českého lesa. V ní jsou hrubě nastíněny stavební fáze a uvedeny přibližné rozměry hradeb i příkopů.