Malíř českých hradů

Když se vysloví název velkolepého díla Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze české asi každý, kdo ho měl v ruce, si vybaví neuvěřitelné množství nádherných ilustrací, které ho doprovázejí. V době, kdy fotografie byla ještě salonní záležitostí, musely ji zastoupit tužka a pero. To, co dnes světlo nakreslí za zlomek sekundy, dříve trvalo hodiny. Když si k tomu přimyslíme nepohodlné cestování, byl to tehdy výkon úctyhodný, díky němuž dnes víme, v jakém stavu byly mnohé hrady před více než sto lety. Pochopitelně celá kolekce nebyla výtvorem jediného malíře, ale skupiny – i když nikterak velké. Lví podíl na jejím vytvoření měli i členové rodiny Liebscherů.

Hovoříme-li o rodině Liebscherů, bylo by možná na místě použít slovo dynastie, protože jen málokdy se setkáme s tolika malíři jedné krve. Nejstarším byl Karel Liebscher (1851-1906) a právě pro něj je krajinomalba s důrazem na romantické památky naší minulosti nejtypičtější. Není proto překvapující, že vytvořil nejvíce ilustrací pro Sedláčkovy „Hrady“ a pro cyklus Čechy. Zdobí ale také spisy Vrchlického, Svatopluka Čecha nebo cestopisy Emila Holuba. Jako jiní jeho současníci propadl i on kouzlu Balkánu a vytvořil zde řadu obrazů. V ilustrátorské práci zaměřené na památky spulupracoval s bratrem Adolfem (1857-1919). Jeho malby dnes nalezneme také ve foyeru Národního divadla v Praze, dekorativně vyzdobil Graebovu vilu na Vinohradech, vytvořil slavnostní oponu pro divadlo v Lublani a je autorem řady historických obrazů. Věkem prostřední ze tří bratrů František (1852-1935) zvolil jinou dráhu a stal se vrchním soudním radou, nicméně ani on v sobě talent nezapřel a vytvořil řadu akvarelů z Pošumaví. Pro úplnost je na místě zmínit Adolfa Liebschera ml. (1887-?), syna nejstaršího z bratrů. I když nešel cestou svého otce, příliš se od ní neodklonil. Stal se profesorem architektury v Brně, zajímal se o historické památky a měl několik výstav akvarelů ze svých cest po Evropě.

Svou tvorbou jakoby Karel a Adolf nepřekročili rámec 19. století. Historizující témata s nesmrtelnou tématikou záhy ztratila svojí atraktivnost a dnes jejich autory znají jen návštěvníci galerií ... a také filokartisti, tedy sběratelé pohlednic. Oba bratři jich totiž po sobě zanechali úctyhodné množství. Jsou cenově dostupné a poměrně oblíbené, ať se už jedná o motivy z českých dějin nebo romantické obrázky s atmosférou antického Říma.

Karel Liebscher je navíc autorem celé série pohlednic zobrazujících většinou české hrady. Poprvé vyšla nákladem J. Otty. Jeho nakladatelství se této oblasti nikterak nevěnoval. Vzhledem k dlouhodobé spolupráci s bratry Liebschery to byl krok logický a určitě šťastný. Podle počtu pohlednich prvního vydání, jak se objevují v antikvariátech, musel být náklad ohromný. Ještě dnes není velký problém dát dohromady všech 24 kusů. Lidé si pohlednice kupovali ze dvou důvodů – na pámátku (ty se uchovaly bez známky a razítka) a pro běžný poštovní styk. I ty ale byly adresáty pečlivě uloženy, protože většinou jsou po více než sto letech v dobrém stavu. Tato série zřejmě vyšla někdy v roce 1899. Nejstarší datace v mé kolekci je z 12. 10. Protože to bylo ještě před mezníkem 1906, celý rub je vyhrazen adrese. Kromě ní je na něm místo určené známce a nápis „Pohledy z Čech od K. Liebschera“. Ten je v ozdobném rámečku s paletou a lipovou ratolestí. Číslo pohlednice je v levém dolním rohu. Zajímavé je, že papír na rubu se vyskytuje v několika odstínech – bílou, lehce narůžovělou až zelenavou barvu. Líc kromě motivu obsahuje název zobrazené lokality a někdy také místo pro krátké sdělení.

Také druhé vydání ze sklonku monarchie (1918?) bylo rozsáhlé. Tentokrát jsou ale pohlednice odeslané spíše výjimkou, takže lidé si je kupovali jen na památku. Rubová strana je už rozdělena na část pro adrsu a na Část pro sdělení, celek je dle mého soudu méně zdařile orámován. V oválu uprostřed je nápis „Dopisnice českých umělců“. V levém dolním rohu je název série „Pohledy z Čech“, příslušné číslo, autor a název obrazu. Pohlednice opět vydal J. Otta a vytiskla Unie Praha. Z líce naopak zmizel název lokality a poněkud nelogicky, byť z pochopitelných důvodů, tam zůstalo místo na vzkaz.

1. Rabí 2. Kost 3. Trosky 4. Hanšpurk 5. Vyšehrad 6. Král. Hradčany 7. Bezděz 8. Jindřichův Hradec 9. Strakonice 10. Karlův Týn 11. Křivoklát 12. Svatojánské proudy 13. Domažlice 14. Blatná 15. Střekov 16. Lichnice 17. Schwarzenberský palác 18. Novoměstská věž 19. Velký rybník u Kutné Hory 20. Kamenný most 21.Okoř 22. Švihov 23. Kostelík sv. Jiří u Plzně 24. Bechyně