Slovenské hrady pro radost
(recenze)
Kniha Hradní zříceniny na Slovensku od kolektivu pod vedením Aleše Hoferka by se mi asi těžko dostala do ruky, kdyby mi ji kamarádi z Moravy neposlali jako dárek k svátku. Vyšla totiž ve Zlíně vlastním nákladem autora, takže její cesta do distribuce nebude jednoduchá. A je to škoda, protože určitě stojí za pozornost a svého čtenáře by si určitě našla nejen u nás ale i na Slovensku. Existuje sice starší dílo Janotovo nebo novější publikace od Pisoně, ale v této oblasti je stále co objevovat.
Hoferkovu knihu bych ale nezařadil mezi castellologickou literaturu a sám autor jí vymezuje místo v batohu každého, kdo se rád „courá“ po zříceninách. Na obyčejného průvodce jsou ale texty skutečně nadstandardní. Každá z kapitol je věnována jednomu ze 44 hradů a hrádků středního a západního Slovenska, tedy oblasti nám nejdostupnější. Stať je vždy uvozena krátkou osobní vzpomínkou na návštěvu lokality, následuje stručný popis hradu a jeho historie. U většiny sídel pak je zmíněna pověst, která se k nim váže. Text doprovázejí četné fotografie, perokresby (Milan Zikmund), náčrtky půdorysů (Martin Janáček) a v některých případech i hmotové rekonstrukce (Jiří Podvala, Milan Zikmund)). Samotný závěr je vždy vyčleněn praktickým informacím – jak se tam dostanu, kde dostanu najíst a kam dál mohu pokračovat.
Zvláštní pozornost si zaslouží fotografie a grafická úprava knihy vůbec. Zejména tou totiž dílko vysoce překračuje rozměr průvodce. Autorem černobílých snímků, kterých zde najdete desítky, je Aleš Hoferek. Myslím, že se mu podařilo dohromady vzácně skloubit dokumentační a estetickou hodnotu. Neméně zdařilá je i grafická úprava od Jiřího Svatoně. Celek je pak důkazem, že slovo amatér nemusí mít vždy jen pejorativní nádech a někdy není na škodu, když je na dílku znát, že u autora se jedná o „srdeční záležitost“. Ačkoliv kniha má bytelný a omyvatelný obal, s případným přibalením do batohu, jak radí autor, bych právě kvůli jejímu reprezentativnímu vzhledu zřejmě dost váhal.
Závěrem bych si dovolil odcitovat dobrou radu, kterou se i Aleš Hoferek loučí se čtenáři: „Kniha vychází v době, kdy nový trend ochrany torzální architektury velí uzavírat dříve volně přístupné ruiny. Romantika zřícenin zpívá dnes svou labutí píseň. Proto není vhodné putování po slovenských hradech odkládat.“