Básníkův jednorožec

Těžko si představit krásnější motiv v erbu básníka než je bílý (i když heraldicky samozřejmě stříbrný) jednorožec. Nalezneme ho u básníka, dramatika a estetika Friedricha Schillera, který spolu s Johannem Wofgangem Goethem, jinak též šlechticem a nositelem znamení stříbrné hvězdy, tvoří špičku německé klasické literatury.

Kořeny rodu Schillerů sahají až do 14. století. Roku 1325 žil ve švábském Grunbachu Hans Schiller, který se živil jako vinař. Jeho vnukem byl pravděpodobně Ulrich (mladší), od něhož se odvíjí básníkova rodová linie. Ulrichův syn Hans je připomínán roku 1480 jako „starý Schiller“. Jeho pravnuk Ludwig se roku 1550 přestěhoval do Klein-Hepachu a vydobyl si pověst jednoho z nejlepších švábských vinařů. Jeho vnuk Kaspar Schiller přesídlil do Neustadtu u Waiblingenu. Kasparův vnuk se jmenoval po dědečkovi opět Kaspar a sám byl prapradědečkem slavného básníka. Žil v letech 1623-1695 a živil se jako pekař. Když mu bylo 23 let, oženil se s Annou Haegelenovou.

Stejné zaměstnání provozoval i jeho syn Johann Schiller, který se narodil 20. října 1682 a později ve své rodné obci vykonával i úřad rychtáře. 27. října se mu narodil Johann Kaspar Schiller. Ten si vzal Elisabeth Dorotheu, dceru pekaře Georga Friedricha Kodweisse z Marbachu. Právě zde 10. ledna 1759 spatřil světlo světa i budoucí básník Friedrich Schiller.

Čtení o předcích jednoho z největších německých básníků je vlastně velmi nudné – žádná výrazná osobnost. Naopak samí obyčejní lidé, kteří se po staletí drželi jednoho řemesla, jak tomu bývalo zvykem. Friedrich Schiller musel být opravdu výjimečně nadaný. Konečně o tom svědčí i záběr jeho díla. V počátcích vycházel z revoltujícího hnutí Sturm und Drang, pod jehož vlivem vznikla dramata „Loupežníci“ nebo „Úklady a láska“. Později se věnoval historickým dramatům, z nichž k naší zemi má vztah trilogie „Valdštejn“. Tato epocha ho zřejmě lákala, protože jí věnoval i celou historickou práci „Dějiny třicetileté války“. Jeho dílo bylo i pro druhé inspirující. „Ódu na radost“ zhudebnil Ludwig Beethoven v 9. symfonii a „Nevěstu mesinskou“ zase Zdeněk Fibich.V jednašedesáti letech, kdy jeho jméno už bylo slavné, jako knížecí sasko-výmarský dvorní rada a profesor univerzity v Jeně obdržel 7. listopadu 1802 šlechtický titul. V mnohém byl podoben svému o něco slavnějšímu kolegovi J.W. Goethovi – ať už se jedná o fascinaci historií nebo o respektované postavení ve společnosti. Také Schillerovi potomci zastávali dvorní úřady, ale žádný z nich se už poezií neproslavil, takže i přes solidní společenské postavení věhlasu svého předka nedosáhli.

Schillerův erb