Erby slavných

Závěr pušky – jehlovky v klenotu erbu Johanna Nikolause von Dreyse je v heraldice jev nezvyklý a těžko bychom hledali tento motiv jinde. Spolu s puškami v erbu je mluvícím znamením, které jasně vypovídá, za co si jeho majitel povýšení do šlechtického stavu (obdržel v Berlíně 22. března 1864) zasloužil. Byl autorem první do praxe masově zavedené zadovky, jež v druhé polovině 19. století zajistila pruské armádě převahu na evropských bojištích.

Johann Nikolaus se narodil 20. listopadu 1787 v městečku Soemmerda v Durynsku. Otec Johann Christian Dreyse (8.9. 1761-1.5. 1815) a matka Sussane Katharina (rozená Fleischmannová) vlastnili místní zámečnictví, což v té době byla vynikající průprava pro budoucího vynálezce. Zámečníci tehdy měli ke konstrukci systémů zbraní velmi blízko. V rodinném podniku se mladý Dreyse také vyučil a podle běžné praxe se po učňovských létech jako tovaryš vypravil na zkušenou. Pracoval v rodném Německu i ve zbrojovce v Paříži. V době jeho mládí panoval na bojištích křesadlový zámek (autorství připisováno francouzskému puškaři Marinu le Burgeoys, +1634), který používaly za napoleonských válek všechny armády. Ten už byl po drobných zlepšeních dotažen prakticky k dokonalosti, takže změnu mohl přinést jedině nový systém. Tím se stal mnohem spolehlivější zámek perkusní.

Dreyse pochopil, že vývoj se bude ubírat tímto směrem, a v rodném městě založil továrnu na perkusní zápalky. Zároveň ovšem pokračoval ve vynalézání. Roku 1827 vnikla v jeho dílně perkusní předovka a o pouhých devět let později, roku 1836, dokonce puška zadovka nabíjená už jednotným nábojem. Tu nakonec pruská armáda převzala jako vzor 1841. Úspěch Dreysemu umožnil založit v Soemmerdu velkou zbrojovku.

Konstrukčně moderní Dreyseho zbraň byla současnicí spolehlivé, ale už neprogresivní perkusní předovky systému Lorenz, kterou byla vyzbrojena pro Prusko konkurenční rakouská armáda. V masovém měřítku se obě pušky měly utkat právě na našem území v bitvě u Hradce Králové. V minulosti se hovořilo o tom, že právě zadovky tento střet rozhodly ve prospěch Prusů. Rakouská armáda měla být zaskočena jejich účinkem. Ve skutečnosti se s nimi rakouští vojáci mohli důkladně seznámit už mnohem dříve – ve výzbroji byla delší dobu a navíc pruská a rakouská vojska v roce 1864 společně napadla Dánsko. Zadovky přes rychlejší nabíjení navíc trpěly některými dětskými nemocemi, takže pušky systému Lorenz byly přesnější a měly podstatně větší dostřel. Vina tedy padá spíše na konzervativní velení rakouské armády, jehož myšlení ustrnulo na taktice první salvy a masovém útoku na bodák, jak to propagoval ruský vojevůdce Alexandr Suvorov.

To ovšem nic nemění na tom, že Dreyseho systém byl na svou dobu moderní a ukázal, jakým směrem se bude vývoj pěchotních zbraní ubírat. Svému vynálezci zajistil bohatství i společenské uznání, kterého se mu dostalo v podobě šlechtického titulu a jmenování tajným komisionálním radou. Po jeho smrti 9. prosince 1867 převzal rodinný podnik syn Franz von Dreyse. Ten závod ještě rozšířil a vystavěl továrnu se slévárnou na obráběcí stroje.

Johann Nikolaus von Dreyse – erb