Erby slavných

U vojáka by se dal očekávat erb s válečnými bubny, s dělovými hlavněmi nebo alespoň s polnicí. Kostelíček z červených cihel, jaké se používají v Pobaltí, a holubice s ratolestí v zobáčku (v klenotu) by se hodily spíše pro kněze, než pro muže od krvavého řemesla. Přesto právě takový je erb náčelníka německého generálního štábu z první světové války generála Ericha von Ludendorffa ((1865-1937).

Jeho předci totiž měli s vojančením pramálo společného. Rod je doložen v pomořanském městě Demmin v 17. století jako kupecká šlechta. Odsud se jedna větev v polovině 18. století odstěhovala do Štětína a další do Köslinu. Z té pocházel například Johann Heinrich Julius Ludendorff, který to dotáhl až do rady svobodného hanzovního města Hamburku a postaral se o založení fondu pro podporu vdov po obchodnících.

Rodina Ludendorffů měla v Pomořanech statek a vojenská dráha byla u synů z drobné šlechty v této oblasti vcelku běžná záležitost, zvláště bylo-li jich na usedlosti víc. Málokomu se ale povedla tak zářná kariéra s temným koncem. Za první světové války to Ludendorff dotáhl až na náčelníka generálního štábu a spolupracovníka generála Paula von Hindenburga. Výsledek světového konfliktu pro něj znamenal životní tragédii. Uvěřil v mýtus o dýce vražené do zad německé armády a začal sympatizovat s nacisty. Kráčel vedle Hitlera při jeho nazdařilém puči v Mnichově 1923. Narozdíl od budoucího führera ale zůstal stát, když se ozvala salva pořádkových jednotek. Dokonce byl i nacistickým kandidátem na prezidentský úřad a v letech 1924-1928 seděl za NSDAP v říšském sněmu. Pádu nacismu se nedožil, protože zemřel roku 1937.